Tajná policie se domnívala, že se hledaný vězeň Jaromír Rys ještě ten večer do bytu své bývalé přítelkyně vrátí. Ozbrojená jednotka obstoupila dům, mladý policista se samopalem zaklepal na dveře. Ozvalo se: Kdo tam?! Načež se spustila střelba.
Za dveřmi totiž stál ozbrojený a vyděšený manžel Věry, shodou okolností voják z povolání, který očekával příchod uprchlého vězně a hodlal ho okamžitě zastřelit. Po několikaminutové přestřelce na místě zůstal ležet policista, který klepal na dveře.
Jaromír RysJaromír Rys se narodil v září 1927. Pochází z Radešínské Svratky, malé vesnice u Nového Města na Moravě, z rodiny ševce. V roce 1949 utekl z Československa do americké okupační zóny v Bavorsku a navázal kontakt se zpravodajskou skupinou. Zradil ho jeho spolužák a na Velký pátek 14. dubna 1949 byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Celkem strávil ve vězení třináct let. V roce 1955 se mu načas podařilo uprchnout z uranového lágru Vojna na Příbramsku, jeho anabáze trvala ale jen 27 dní. Těsně před hranicemi s Rakouskem ho udal jeho převaděč, bratr jeho dobrého kamaráda. Po jeho opětovném zatčení byla zajištěna i celá rodina, včetně matky, otce a dvou sester, z nichž jedna byla těhotná. Ve vyšetřovací vazbě na tzv. Singsingu na Jáchymovsku poté, co celou noc slyšel zoufalé volání své sestry, hrůzou zešedivěl. Jaromír Rys je předsedou jihlavské pobočky Konfederace politických vězňů. |
Rys byl tou dobou dávno na cestě k československým hranicím. V Jihlavě se objevil jen proto, aby zmátl a zdržel pronásledovatele, což se mu dokonale povedlo.
Jak to všechno začalo
Jaromír Rys utekl ve dvaadvaceti letech přes hranice do západního Německa a za několik týdnů se vypravil zpátky do komunistického Československa jako tzv. kurýr - agent chodec.
"Při druhé cestě přes hranice jsem se dostal do Brna. Vzpomněl jsem si na maturitní večírek, kde jsem mluvil s jedním členem protinacistického odboje, slavným vojákem a otcem Jirky, mého spolužáka. Tento odbojář mi říkal: 'Chlapče, kdybych byl ve vašem věku, věděl bych, co mám dělat.' Řekl jsem mu, že to vím. To byl rok 1948. A on na to: 'Až budeš potřebovat pomoc, obrať se na našeho Jirku.'"
Jaromír Rys svého o něco staršího spolužáka Jirku vyhledal. Jenže ten ho ubytoval a následně udal na policii.
"To jsem se dozvěděl až v kriminále. Byli tam zavření bývalí studenti z Brna, slovo dalo slovo a já jim vyprávěl, jak jsem byl zatčený. Smáli se mi a říkali, že jsem vlezl přímo do pasti udavačským kurvám, studentům na brněnských kolejích, kteří si přivydělávali udavačstvím."
Jaromír Rys dostal u soudu doživotní trest. Pět let seděl na Borech a Leopoldově a pak ho v roce 1955 přemístili do příbramského lágru Vojna: "A odtud jsem jim utekl. To byste nevěřili jak. Odkráčel jsem hlavní branou," popisuje v rozhlasovém dokumentu Příběhy 20. století Jaromír Rys. V dolech si všiml civilního zaměstnance, jistého pana Kloučka, který mu byl ve tváři podobný.
Jiní civilisté mu tajně donesli kabát a rádiovku. Jeho spoluvězeň Láďa, mašinkář, který měl po lágru volnější pohyb, nastoupil místo Ryse na nástup, tudíž získal útěkář značný několikahodinový náskok.
Rys se po skončení směny nahlásil na výdeji legitimací jako Klouček a prošel hlavní bránou: "Šel jsem asi sto padesát metrů po rovné silnici, bál jsem se ohlédnout, neustále jsem čekal kulku v zádech. Ale klaplo to. Za zatáčkou na mě čekal kamarád s motorkou a odvezl mě k Praze," vypráví Rys, který utíkal přesně sedmadvacet dní.
Druhá zrada
I když se mu podařilo zmást pronásledovatele v Jihlavě, jak už jste četli výše, znovu byl zrazen. Jeho přítel Jarka ho zkontaktoval se svým bratrem žijícím nedaleko česko-německých hranic, měl ho podle dohody převést.
"Uvítal mě a řekl, že se půjde o půlnoci a že si teď musí skočit pro cigára. Když se vrátil, vyrazili jsme přes park, kde na mě hupli čtyři chlapi, a to byl můj konec," popisuje Rys, který si odseděl třináct a půl roku vězení, z toho šest let strávil na "útěkářských" samovazbách nebo korekcích ve Valdicích.
Udavač dostal do kriminálu nejen Jaromíra, ale i svého bratra, který v procesu Rys a spol. v roce 1955 dostal dvacet let. Ve vězení skončili i Rysovi rodiče a dvě sestry, jedna z nich těhotná. Sestry od soudu odešly bez trestu, otec dostal osm, matka šest měsíců jen za to, že jim někdo předal informaci, že jejich syn je na útěku.
Příběhy 20. stoletíPříběh Jaromíra Ryse zmapovali dokumentaristé z Post Bellum. V neděli jeho vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
