Světle hnědý pejsek stráží hrob svého zesnulého pána už od jeho smrti dříve v listopadu. Osmašedesátiletý Lao Pan neměl žádné příbuzné, nejbližší bytostí mu byl právě jeho věrný přítel. Ten se z domu svého pána ztratil při vyklízení pozůstalosti.
Kam utekl, bylo jasné až po pár dnech, kdy psa sousedé spatřili. Seděl a hlídal u hrobu. V té době také začalo úporné snažení vesničanů nalákat zvíře zpátky do vsi.
"Viděl jsem ho, když jsem šel na pole. Zavolal jsem na něj, chtěl jsem ho přivést domů, protože už jednoho psa mám," popsal deníku jeden z vesničanů. "Doma jsem mu dal buchtu. Chytil ji a upaloval zpátky. Čím víc jsem volal, tím rychleji běžel," doplnil.
Snahy dostat psa ze hřbitova jsou proto nejspíš marné. Vesničané se tak rozhodli mu pomoci jinak, chtějí mu u hrobu postavit boudu.
Tento čínský pejsek však není zdaleka prvním takto věrným přítelem člověka. Známý je příběh Hačika, psa profesora z tokijské univerzity, který se po dobu deseti let denně vracel na nádraží, odkud jeho pán před svou smrtí v roce 1925 každý den odjížděl do práce a kam se také vracel.
Rekordmanem věrných psů je Bobby, který v polovině 19. století strávil u hrobu svého pána ve skotském Edinburghu čtrnáct let. Nyní má ve městě i bronzovou sochu.
