Oba pracují pro organizaci Člověk v tísni a ve východoafrické zemi mají na starost rozvojové projekty. Zatímco dvaatřicetiletý Caha dohlíží na stavbu škol a opravy či budování vodních vrtů, devětadvacetiletý Svitálek pomáhá zemědělcům.
V Etiopii se totiž zoufale nedostává čisté vody, polovina obyvatel země neumí kvůli nedostatku škol číst ani psát. Zemědělství se točí v kruhu opakujícího se sucha, neúrody a pěstování jen několika druhů plodin, z čehož vzniká podvýživa.
Hodiny bez proudu
Pavel Caha je v Etiopii už druhým rokem, Jan Svitálek rok a půl. Sídlí v malém areálu, kde jsou kanceláře i obytná část. Často přitom čelí věcem, které si obyčejný Evropan už ani nedokáže představit. V Awasse kupříkladu obden nejde i několik hodin elektrický proud a stává se, že nefunguje ani mobilní síť.
Jan Svitálek v kanceláři mise Člověka v tísni v etiopské Awasse
"Už jsem si na to zvykl, vlastně máme generátor, který zapneme při delším výpadku. Opravdu tady ale neplatí, že po zmáčknutí vypínače jde automaticky proud. Jedna z nejdůležitějších věcí v Etiopii je baterka," popisuje vystudovaný stavař Caha.
Řízení je o strach
Navíc v zemi platí úplně jiné pojetí práva a pracovníci nevládní organizace musí být velmi opatrní. Třeba na silnicích běžně panuje obrovský zmatek. Procházejí se po ní lidé i zvířata. Pokud ale řidič někoho srazí, vina je na jeho straně.
"Řidič musí zvíře nahradit. Většinou ho nestačí zaplatit, ale je nutné koupit nové," přibližuje Caha a dodává, že třeba koza přijde na čtyři sta korun, osel na dva tisíce a kráva na čtyři tisíce.
"Za dva roky naše auta srazila dvě ovečky a osla. Vozí nás ale místní řidič. Protože pokud bychom způsobili újmu na zdraví člověku, skončili bychom ve vězení. Kdybychom někoho zabili, byl by to velký problém. Stává se, že se na místě vytvoří dav a řidiče zlynčuje," popisuje.
Fronty ani diskrétní zóna neexistují
Při nehodách často hraje roli barva pleti. "Pokud se u ní vyskytne běloch, tak si místní dost často řeknou, že na tom získají nějaké peníze. Takže ať už je vinen nebo ne, tvrdí, že to udělal a chtějí peníze," vysvětluje Caha.
Češi v EtiopiiPavel Caha má na starost stavbu škol a vodní projekty Člověka v tísni. "Snažíme se vylepšit přístup k pitné vodě a zlepšit osvětu mezi obyvateli. Také učíme úřady, aby se lépe staraly o místní vodní zdroje, což tady nefunguje. Opravujeme třeba nefunkční vrty a budujeme nové," vysvětluje Caha, který se podílel i na humanitární pomoci v regionu Somali, který trápí obrovské sucho. Jan Svitálek je zodpovědný za zemědělské projekty, například zalesňování či protierozní opatření. "V původních projektech jsme se snažili zemědělcům zlepšit živobytí, tak, aby si toho sami víc vyprodukovali, měli příjem, aby z toho vznikly malé obchody. Také jsme tady zaváděli lepší, výnosnější a odolnější druhy místních plodin. Kromě toho jsme postavili třeba mlýny," popsal s tím, že současné projekty organizace navazují na ty původní. Člověk v tísni působí v Etiopii už od roku 2003 a vybudoval tam přes deset škol. Mimo to školí například učitele či pomáhá sirotkům. |
Odborník na tropické zemědělství Jan Svitálek zase líčí, jak si nemůže zvyknout na absenci jakékoliv osobní zóny. "Když člověk nakupuje v krámku, proběhnou při tom další čtyři objednávky. V bance neexistuje diskrétní zóna. Počítáte peníze a tři lidi vám přes rameno koukají, kolik toho je," směje se.
Přesto se oběma Čechům v Etiopii líbí. Hlavně je baví práce. "Je tak nějak smysluplná. Nesnažíme se tady spasit svět, ale pomoci konkrétním lidem, kterým to dost možná zachrání život. Nebo výrazně zlepší životní podmínky. Člověka to pak motivuje překonat ty potíže, které jsou s tím spojené," říká Pavel Caha, jenž pochází z Dolních Břežan.
Etiopané jsou hrdí
A jak je přijímají Etiopané? V tom se názor obou mužů liší. Podle Pavla Cahy jsou velmi přátelští a bělochy mají rádi. "Přístup většiny lidí je velice přátelský, hlavně v porovnání s Evropou. Lidé jsou tady obecně šťastnější a určitě se víc smějí," říká.
Jan Svitálek ovšem upozorňuje na hrdost Etiopanů. Pramení z faktu, že jejich kultura je prastará a zemi si nikdy nepodmanili kolonizátoři. "Souhlasím, že na většině míst je v Etiopii bezpečno. Že by ale nějak vynikali vstřícností k bělochům podle mě nelze říct. Jsou strašně hrdí, řekl bych až nafoukaní. Jsou přesvědčení, že žijí v nejlepší zemi v Africe a běloši jim nemají co říkat," míní. Zároveň ale dodává, že místní se s ostatními rádi podělí i o to málo, co mají.
Běh, tenis, večeře...
Pro oba muže je práce v Etiopii první zahraniční misí s Člověkem v tísni. "Pracoval jsem před tím dva roky v Senegalu na záchraně antilopy Derbyho. Když jsem se vrátil, tak jsem si říkal, že už mám Afriky dost. No a pak se objevila nabídka téhle práce," vzpomíná Jan Svitálek, který pochází z Prahy a v Etiopii byl poprvé v roce 2007, kdy tam psal diplomovou práci.
Teď oba v práci tráví mnohdy i deset hodin denně a občas i víkendy. "Po práci si jde člověk dost často lehnout, protože je vyřízený. Hodně času trávíme v autě a ty dlouhé přesuny jsou na těch místních silnicích dost únavné," dodává Caha, který ve volném čase rád běhá a sleduje filmy.
"Taky chodíme na večeře," dodává Jan Svitálek a vypravuje, jak si život v Awasse užívá. "Když jsem byl v parku, tak tam byla zvířata, buš a my. Ve srovnání s tím si to tady užívám. Je to hezké město s krásným počasím, dá se tady běhat, dobře najíst a hrát tenis."
