Propagandistický film Karla Kachyni a Rudolfa Kalčíka Král Šumavy z roku 1959 zná v Česku skoro každý. Stateční pohraničníci, přesněji řečeno esenbáci, vedení Radovanem Lukavským, v něm uchrání právě vzniklý komunistický ráj. Dopadnou Krále Šumavy, tedy narušitele hranic a převaděče.
Když se člověk na ten film dívá a souběžně zpracovává vzpomínky skutečných převaděčů a kurýrů, jako jsou Jan Mašek, Julie Hrušková nebo Otakar Rambousek, nemůže se u toho filmu ani smát. K tomu by se československé bolševické filmy hodily nejlépe, jen kdyby nebylo těch skutečných osudů.
Nejčastěji se píše, že titul Král Šumavy náleží Josefu Hasilovi, který patřil k pohraniční ostraze. Zběhl, byl zatčen, odsouzen na devět a půl roku, nicméně po několika měsících utekl a působil jako agent americké rozvědky. Jenomže (při vší úctě k panu Hasilovi) by ten titul mohla mít i spousta dalších lidí. Třeba právě Jan Mašek, kurýr, v terminologii Státní bezpečnosti "agent chodec", který se shodou okolností s Hasilem znal.
Byla to mizerná doba
Na rozdíl od Hasila si ovšem Mašek odkroutil mnoho let v sovětských a československých věznicích. Vypráví, jak prakticky celou jeho rodinu zničil komunistický aparát. "Maminka byla od roku 1950 v kriminále, a to až do amnestie v roce 1960. Sestru taky zavřeli a propustili ji z vězení týden před smrtí. Můj strýc byl zavřený deset let, jeho žena osm, teta deset let a její manžel také. Jejich syn si odseděl taky deset let. V kriminále zemřel i můj další strýc, zkrátka celou naší rodinu úplně rozvrátili. Byla to mizerná doba."
Jan MašekJan Mašek se narodil 30. listopadu 1923 v Českých Budějovicích, jeho otec provozoval v jižních Čechách pohřební ústavy. Jan studoval Obchodní akademii, maturoval ve dvaačtyřicátém, o rok později byl nuceně nasazen na práce v Německu. Na Štědrý den 1943 uprchl ze Saska zpátky do Budějovic, kde pak do konce války pracoval v letecké továrně. |
Po válce si Mašek odbyl vojnu a chtěl pokračovat ve studiu: Zapsal se na právnickou fakultu, ale nepustili ho ke zkouškám. Bylo už po únoru a Janův otec získal nálepku "vykořistovatele", neboť zaměstnával asi tři desítky lidí.
Už v dubnu 1948 začal Jan Mašek s Jaroslavem Kaskou, Janem Rachařem a dalšími vytvářet odbojovou skupinu. Tiskli a rozšiřovali protikomunistické letáky a především převáděli potřebné přes šumavskou hranici do západního Německa. StB část skupiny zatkla - a v únoru 1949 dostal Maškův kamarád Jaroslav Kaska varování od sympatizujícího policejního ředitele v Budějovicích, že je na něj vydán zatykač. Jelikož všechnu odbojovou práci dělali s Maškem společně, utekli spolu také z republiky. V Německu se spojili se zástupci západních zpravodajských služeb a jako kurýři se vraceli do ČSR s různými úkoly.
Do Československa (a zpátky na Západ) přešli Mašek s Kaskou třináctkrát. Klec spadla v roce 1951, kdy je v Rakousku, v sovětské zóně, zatkli ruští vojáci.
Letadlem do Moskvy
Dopravili je letecky do Moskvy, do smutně proslulé Ljubljanky. Po několika dnech byl Jan Mašek odveden k vyšetřovateli, od něhož se dozvěděl, že ho do Ruska eskortovali omylem.
Příběhy 20. stoletíOsudům Jana Maška – a dalších lidí, kteří přecházeli hranice na Západ – budou věnovány příští Příběhy 20. století. V premiéře je vysílá Rádio Česko v neděli 30. října 2011, krátce po 10:00 hodině. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
Následovalo důstojnické poučení, které Jan popisuje čistou slovanštinou. "My tě můžeme roztreljať, neboť tys porušíl demarkační linii a dopustil se banditismu. A na tyhle přečiny máme smertnou kázeň – ty póňjal?" Zhruba po téměř roce eskortovali Sověti Maška i Kasku zpět do ČSR, kde si je převzala Státní bezpečnost.
Jan Mašek pak strávil několik let ve vyšetřovací vazbě. Roku 1954 byl za velezradu a vyzvědačství odsouzen k doživotnímu trestu. Pobýval v nejrůznějších věznicích, pracoval na uranu na Příbramsku. Na svobodu vyšel jako "podmínečně propuštěný" v roce 1964.
Po sovětské okupaci v osmašedesátém vzhledem k bohatým zkušenostem se socialistickou spravedlností na nic nečekal a odjel do Rakouska, odkud s manželkou přesídlil do Švýcarska. V emigraci zůstal až do penze. Teprve nedávno se po krátkém pobytu v USA vrátil domů.
