Smrt excentrického despoty ve čtvrtek slavili s Libyjci i obyvatelé Jemenu a Sýrie, kde autoritářské režimy lidovému povstání stále vzdorují. Často i za cenu krveprolití. V Sýrii už zemřely tisíce lidí a ochránci lidských práv hlásí, že režim vězněné demonstranty i mučí (více o protestech v Sýrii čtěte zde).
V syrském městě Homs přesto vyrazily do ulic davy slavících lidí. "Volají, že to je den radosti a naděje. Všichni jsme velmi šťastni a doufáme, že příště se to stane Bašáru Asadovi," líčil mluvčí Syrské revoluční komise. O větší naději do budoucna hovoří i další Syřané.
Třeba Omar Idilbi, jeden z organizátorů lidových protestů v zemi. "Panuje tady větší důvěra v budoucnost syrské revoluce, důvěra, že protesty nebudou udušeny. Spousta demonstrantů říká, že to, co se stalo Kaddáfímu, by mělo být lekcí arabským tyranům," popsal agentuře AP.
Tuniský prezident utekl a žije, Mubarak vzdoroval a je ve vězení
Syrský disident Amr al-Azm, který žije v americkém exilu a pomáhal vytvořit opoziční Syrskou národní radu, už dříve řekl, že Asad by se měl poučit z osudu arabských vládců, kteří už byli svrženi. Tuniský Zín Abidín bin Alí před povstalci prchl ze země a žije v Saúdské Arábii.
Kaddáfího smrtPO SMRTI: Libyjci dali Kaddáfího k ledu DOPADENÍ: Diktátor se skrýval v rouře SITKOM: Seriál z 80. let předpověděl jeho smrt NATO: Aliance ukončí operaci v Libyi KOMENTÁŘ: Důležitá je budoucnost Libye |
Husní Mubarak se bránil do poslední chvíle, až ho pomohla svrhnout armáda, která se přidala na stranu opozice. Prezident teprve pak odstoupil. Teď je ve vězení a čelí soudu. Kaddáfí, podobně jako Asad, s povstalci tvrdě bojoval. A odebral se na věčnost, rekapituluje britský Telegraph.
Naděje na svržení režimu vzrostla i u Jemenců, kteří už několik měsíců vytrvale protestují proti režimu prezidenta Alího Abdalláha Sáliha. Smrt libyjského diktátora ve čtvrtek slavily v jemenských městech desetitisíce lidí. Policie proti nim použila slzný plyn i ostré náboje (více o povstání v Jemenu zde).
"Sálih se teď po Kaddáfího smrti musí cítit mnohem izolovanější a cítí, že smyčka se mu kolem krku stahuje. Jeho čas vypršel," míní jemenský analytik Alí al-Horeibí. Nutno podotknout, že Sálih už několikrát naznačil, že požadavkům demonstrantů vyhoví a odstoupí. U moci je ale stále, a dokonce se do země vrátil poté, co se léčil v zahraničí z následků atentátu, který na něj spáchali jeho odpůrci.
Egypt a Tunisko mají revoluce za sebou, problémy přetrvávají
Mimo to se ale s Libyjci radovali i mnozí Tunisané a Egypťané, kteří své autoritářské vládce sesadili už dříve. Egypťané přitom v únoru slavili pád hegemona Mubaraka stejně živelně jako Libyjci. Nadšení a optimismus ale časem vystřídalo rozčarování z nové reality (o vývoji v Egyptě čtěte zde).
Fotogalerie |
Mladým demonstrantům se nelíbí mnohé kroky vojenské rady, která dočasně převzala vládu, egyptská ekonomika je na tom zle a výrazně vzrostla kriminalita. Nové protesty v ulicích nejsou výjimečné. Egypťané si nejsou jistí budoucností, podotkla agentura AP.
Kolébku arabského jara - Tunisko - čeká v neděli historická událost, volby do ústavodárného shromáždění. Od vypuknutí arabských nepokojů to budou první svobodné volby a celý svět je bude sledovat s napětím. Přinesou zemi opravdovou demokracii, nebo se k moci dostanou islamisté, kteří zavedou konzervativní zákony?
Proti režimům se ovšem letos bouřili i v dalších arabských zemích. V Alžírsku, Maroku či Jordánsku se vládcům podařilo rozjitřené emoce za pomocí různých ústupků a uvolnění utišit. V Bahrajnu demonstrace tvrdě potlačili a řadu jejich účastníků soudy poslaly na dlouhá léta do vězení (více o potlačených protestech v Bahrajnu čtěte zde).
Změny přinášejí další změny
Revolucionáři v Jemenu a Sýrii teď doufají, že by jim smrt Muammara Kaddáfího mohla pomoci. Telegraph.co.uk připomněl, že během krátké historie arabského jara zatím každý obrat ve vývoji protestů znamenal řadu změn i za hranicemi.
Platí to už od loňského prosince, kdy se upálil na protest proti zkorumpovanému režimu tuniský zelinář Muhammad Buazízí, a zažehl tím pochodeň revolucí napříč arabským světem. Povstání proti Kaddáfímu pak bylo vlastně reakcí na pád Mubaraka, míní britský server.
Jenže tak jednoduché to zase není. Libyjci by nad Kaddáfím zřejmě nezvítězili, kdyby jim nepomohl Západ, hlavně tedy letecké útoky NATO. K zásahu v Sýrii se zatím nikdo nechystá. A syrský disident Amr al-Azm je přesvědčen, že smrt Kaddáfího pozicí Bašára Asada neotřese. "Bude zabíjet a zabíjet. Nezná nic jiného. Doufáme, že ho jednoho dne najdeme v jámě taky," prohlásil.
Syřané se dle agentury AP do určité míry inspirují událostmi v Libyi. I syrská opozice (podobně jako libyjská) vytvořila národní radu, která chce boj proti Asadově moci koordinovat. Tvoří ji domácí i exilové skupiny. Syřané se ale na rozdíl od Libyjců nechopili zbraní.
Jenže atmosféra se začíná měnit a někteří oponenti režimu si už začínají uvědomovat to, že protesty samotné mají meze. Někteří už prý začali vyzývat demonstranty, aby se ozbrojili, a přejí si zahraniční vojenskou intervenci, píše AP.
