Tam stála dvojčata. Naopak tenhle rozestavěný mrakodrap tu nebyl, ten je už nový. A zde v ulici Liberty Street se nacházel třetí blok Světového obchodního centra, dvaadvacetipatrová budova, která obě věže spojovala.
Newyorský hasič Tim Brown stojí u plotu nad místem, jemuž se už deset let říká Ground Zero. To proto, že místo sto deseti pater tu náhle zbylo jen patro nulové.
"Tam v tom třetím bloku jsem se schoval, když jižní věž padala. Tam mě pohltila tma a prach a tlaková vlna plná trosek mnou smýkala tak, že kdybych se v pádu nechytil betonového sloupu, rozbil bych se o zeď."
Brown ukazuje na dnes již neexistující pokračování Liberty Street a na zmizelé budovy, které jsou spojeny s nejstrašnějším dnem v jeho životě.
Dnem, jenž však dal jeho životu nový směr. Od 11. září 2001 pracuje na tom, aby zejména památka mnoha set newyorských hasičů, záchranářů a policistů, kteří ten den přišli o život, zůstala zachována.
Zažil svou smrt, přišel o nejbližší přátele
Když se Brown rozběhl z kavárny v nedalekém sedmém bloku WTC k zasažené severní věži, ještě sám netušil, jak hrůzný zážitek ho ten den čeká. Věděl, že do věže narazilo letadlo, více detailů ale neznal. "Ty mrakodrapy byly tak vysoké, že když jste se podíval nahoru, stejně jste nic neviděl," vysvětlil Brown, proč bylo složité se v celé situaci v prvních chvílích zorientovat.
"Ještě jsem se stavil u svého auta, kde jsem měl holiny, plášť a helmu. Pak už jsem rychle šel a zjistil, že plocha pod věží je posetá hořícími troskami, zdemolovanými částmi letadla a také už i prvními mrtvolami lidí, kteří raději skočili do propasti, než aby se nechali pohltit plameny. Nárazem o dlažbu doslova explodovali," líčí Brown svůj zážitek v rozhovoru MF DNES.
Během zásahu 11. září 2001 zažil podle svých slov vlastní smrt. Věž se totiž zřítila na budovu, ve které se s dalšími lidmi schoval. A ta spadla také. "Jen naše část zůstala stát. Ale já měl pocit, že jsem mrtvý. Že je konec," říká Brown. Krátce před tím byl jen sedm metrů od vstupní brány do hroutící se severní věže.
Během jediného dne přišel o řadu svých nejbližších přátel. A stejně jako lidé, kteří například přežili holokaust, trpí i on výčitkami, že přežil.
S památníkem nesouhlasí, nevystihuje to utrpení
Za pár dní bude na Ground Zero otevřen památník všem obětem. Jména vyrytá do kamenných desek budou lemovat dvě čtverhranné fontány, stojící přesně tam, kde stály věže. "Jenže mně se ten koncept nelíbí, pojali to jako nějaký oddechový park. Z památníku není zřejmé to utrpení, které se tu odehrálo," říká Brown.
Lidský rozměr katastrofy utváří i sama atmosféra rozhovoru. I když to není poprvé, co Brown svůj příběh vypráví, během hodinového rozhovoru mu několikrát zaslzely oči. Rutinní v tom povídání rozhodně není. Možná paradoxně i proto, že to je drsný chlapík, který má za sebou bezpočet výjezdů k požárům.
Zažil toho hodně. Jenže bolest z onoho dne v něm stále vše přehlušuje.
