Na rovinu, přechylování příjmení mě nikdy netrápilo. Tu jsem do článku uvedl Marilyn Monroe, jindy jsem zase napsal Serena Williamsová. Nejspíš proto, že nejsem žena, jak by správně podotkly genderové (ať mluvíme hezky česky) lingvistky, a zatím se mi nepřihodilo, že by celníci v Zambii nedůvěřivě zkoumali můj pas kvůli podivné příponě -ová.
Dostal jsem ale úkol napsat o přechylování téma, a tak jsem se vrhl mezi jeho zastánce a odpůrce. Týden jsem pošťuchoval obě strany, snažil se z nich vymámit argumenty a zde je můj závěr:
Typičtí odpůrci přechylování uvažují jako novátoři, kterým připadá lepší, že ve Velké Británii se jezdí po silnicích vlevo, a tak křičí a dupou, aby se stejně jezdilo i u nás, leč odmítají, že bez přestavění dopravních značek a semaforů na opačnou stranu silnic (tedy bez změny celého systému) se brzy vybourají. Nabídnete-li jim pak, aby si jízdu vlevo po silnici bez změny systému vyzkoušeli, moc o nich neuslyšíte.
Připouštím, není to smířlivý úsudek. Leč než začnete shánět kalašnikovy a granáty a dobývat se do redakce Magazínu DNES, věnujte mi, prosím, ještě pár řádek.
Začnu rozhovorem, který nám před půl rokem poskytla Michaela Maláčová, jež přijala příjmení Bakala. Po jeho otištění jsem na Facebooku objevil postřeh čtenářky Markéty Holanové:
"Promyslela paní Michaela i fakt, že pokud bude se svou dcerou například na fotografii, může popisek vypadat i takto: 'Šaty obou Bakal byly opravdu hezké.' Nebo by spíše ocenila formulaci 'šaty obou Bakala'?"
Nechci patřit mužům
Jak zní nejčastější námitka proti příponě -ová?
"Znamená to, že jako žena jsem mužův majetek," zdůvodnila svůj postoj režisérka Olga Sommerová. Je to však velký omyl, jak dokládá jazykovědec a bývalý vedoucí katedry českého jazyka Filozofické fakulty UK Oldřich Uličný:
"Tak především: příponou -ová se samozřejmě nepřivlastňuje, tu si někteří pletou s příponou -ova. Přípona -ová vyjadřuje jen vlastnost, přináležitost. Barvy fial-ová a růž-ová příslušným kytkám barvu nepřivlastňují, jsou 'jenom jako ony'. Analogicky paní Nováková je 'jako pan Novák', oba rovnoprávně patří k rodině, v níž muži se jmenují Novák, ženy Nováková. A do mýtu o přivlastňování se už vůbec nehodí přípona -á u mužských příjmení typu Novotný. Paní Novotná je ne-přivlastňovací přídavné jméno."
| Odpůrci | Zastánci |
|---|---|
| Jsme jediní, kdo przní cizí příjmení. | Nejsme. Dělá to většina slovanských jazyků. |
| Přechylování je jen novota první republiky. | Náš jazyk staví na přechylování staletí. |
| Čeština si poradí i bez přechylování. | Neporadí. Máme jiný jazykový systém. |
| Komolíme jména jen ženám. | Při skloňování se mění i cizí mužská jména. |
| Přechylování je výraz přivlastňování. | Nikoliv, je to jen výraz odkazování. |
Jen pro případné pochybovače: že v ruštině koncovka -ova u ženských příjmení existuje, není důkaz přivlastňování, ale důsledek toho, že ruština nemá dlouhé samohlásky.
Jak znějí další oblíbené stížnosti odpůrců přechylování? Třeba že v cizině podle příjmení nepoznáte, mluvíte-li s mužem, nebo se ženou - a to je rovnoprávnost. "Celé týdny jsem jezdila v metru kolem reklamy na knihu Tisíce planoucích sluncí. Na obálce byla žena v šátku a nad ní jméno Khaled Hosseini. Křestní jméno mi nic neasociovalo, a tak jsem se automaticky domnívala, že se jedná o autorku. Pak jsem si přečetla recenzi a ejhle, autorem je velmi mužně vypadající muž. Nicméně nemám pocit, že by mi nějak uškodilo žít nějakou dobu v mylné představě o autorově pohlaví."
Autorkou této poznámky je přední česká feministka Michaela Marksová Tominová.
"Hm," ušklíbne se nad tím při večeři má přítelkyně, "to je zajímavé, že když ze jména nepoznáme pohlaví, je to podle téhle logiky osvobozující a rovnoprávné. Ale když řekneme, že se pořádal kongres psychiatrů, je to pro ženy ponižující, protože tím vytváříme dojem, že tam nebyla ani jedna psychiatryně či psychiatrička." Nezdá se vám také, že tyto dvě snahy - boj za vymýcení přechylování u příjmení a naopak válka za přechylování profesí - z téhož feministického tábora si poněkud protiřečí?
A co na to Michaela Marksová Tominová? "Nikdo nezpochybňuje, že by se mělo z českých příjmení -ová vyškrtnout. Proč ale musíme komolit příjmení cizinkám? A stojím si za tím, že se nezblázním, pokud nevím, jestli je autorem knihy muž, nebo žena," říká.
"Ale u nás ten rozdíl jasně poznáme. Neměli bychom tedy zrušit -ová i Češkám? Cizinky přece nemůžou být ve výhodě," nadnesu.
"Ten text je starý už dva roky a nevím, v jakém kontextu jsem ho napsala. Nevím ale o nikom, kdo by říkal, abychom -ová zrušili i u českých příjmení a abychom tím zrušili rody a používali jen jeden," říká.
"Proč ne? Pak bychom byli konečně v rovném postavení. Češky, cizinky i všichni muži." "To bychom samozřejmě byli, ale to nejde."
No právě.
Co na to Obama?
Další oblíbená výhrada těch, které přechylování rozčiluje, zní, že tím příjmení pozměňujeme.
"Ten, kdo takový argument proti přechylování ženských jmen užije, si neuvědomuje, že v češtině pozměňujeme i mužská jména - když je skloňujeme: skloňujeme jména spisovatelů Faulknera, Hemingwaye i Goldoniho," vysvětluje Světla Čmejrková, vedoucí oddělení stylistiky a lingvistiky textu Ústavu pro jazyk český AV ČR.
"K českým vzorům přiřazujeme většinu cizích příjmení včetně jmen prezidentů Cartera, Bushe i Obamy a vlastně ani nevíme, zda to Carterovi, Bushovi či Obamovi připadá zvláštní, když k jejich jménům připojujeme české pádové koncovky," dodává.
Mimochodem, jak se vám líbí věta "Na letišti přivítali Baracka Obamu a Michelle Obama"? Není náhodou pan Obama diskriminován?
Čestnou výjimkou z řady odpůrců přechylování, kteří si troufnou najít řešení, jak cizí ženská příjmení skloňovat, je tenistka Sandra Kleinová, která komentuje turnaje pro stanici Eurosport.
"Skloňování je zapotřebí, v tom jsem trochu nahlodaná," přiznává. "Třeba ženská příjmení končící na -a se s trochou vůle skloňovat dají. Třeba hráčka Flavia Pennetta - o Pennetě, s Pennetou. Ale chápu, že univerzální řešení to není a u ostatních jmen si musím pomáhat citem," říká.
Kdo koho porazil?
Můžete se vztekat, nadávat, ale přechylování není rozmar.
"Je to zkrátka způsob zařazení ženského příjmení do gramatického systému češtiny. Čeština je flektivní jazyk, což znamená, že slova ohýbá, je to její podstata. A jazyk je dědictví, z něhož se nám dnes něco může více hodit a něco méně, ale je to naše mateřština, k jejímž zásadám je třeba mít úctu," říká Světla Čmejrková.
Námitka, že v angličtině to jde, tak proč by to nešlo v češtině, neobstojí. Angličtina až na naprosté výjimky slova ohýbat nedokáže, zato si vypomáhá pevně daným slovosledem ve větě. Tím základním je: podmět - sloveso - předmět. Díky tomu pak každý v Americe pochopí, kdo zvítězil, zazní-li: "Pechstein porazila Sáblík." V české větě by ale mohly vyhrát obě rychlobruslařky (byť samozřejmě tušíme, že zvítězila Sáblíková, protože ta je přece neporazitelná).
Pomáhejme si v orientaci křestními jmény, zní další rada. Fajn, jen si to pěkně komplikujme. A zkuste to poradit Robertu Zárubovi, když komentuje ženský hokej a má na popsání zběsile rychlé útočné akce, kde si puk předají čtyři čínské hráčky, dvě sekundy. Pokud o vás rovnou neomlátí mikrofon, vykáže vás z komentátorského stanoviště na pět minut plus do konce utkání.
Mimochodem, jak dobře se vyznáte v tom, která anglická křestní jména jsou mužská a která ženská? Malý test: Lauren, Rowen, Bailey, River, Kai, Azul, Raven… A bez pomoci internetu, prosím!
Průzkum agentury Median pro Magazín DNES
Agatha Christie, Angelina Jolie, Marilyn Monroe... U těchto příjmení jsou odpůrci přechylování na koni. Jelikož se jedná o všeobecně známé jméno, až jakousi značku, jazykovědci podlehli a dovolili tato příjmení nepřechylovat (otázkou je, v jaké podobě uvádět jména jejich matek, protože ty světovými celebritami nikdy nebyly). Zuřivý dav to ovšem pochopil jako zvednutí stavidel, a tak se tím ohánějí všichni, kdo vidí v přechylování prznění, a nikoliv účel.
Bohužel, ne každý si uvědomuje, že povolení těchto výjimek není výstřel z Aurory vyhlašující válku za rovnoprávnost, ale spíš řešení problému, že příjmení zmíněných dam končí na dvě samohlásky (ie, oe, ae). Jazykovědec Oldřich Uličný připomíná, že ty, které nepřechylujeme, spojuje i lehká branže, kterou se živí - obvykle jde o herečky, modelky a zpěvačky.
"Všimněte si, jak s přechylováním cizího příjmení zachází Karel Čapek v dramatu Věc Makropulos," upozorňuje Uličný. "Jméno hlavní postavy se ve hře objevuje v podobě Marty i Martyová. Nepřechýlené podoby užívají jednak postavy z uměleckého prostředí, jednak uklízečka, charakterizovaná i jinak jazykem nespisovným. Postavy společensky výše postavené a vzdělanci užívají většinou podoby Martyová."
Zažalujte je!
"Proboha, vždyť vy zcela bez zábran komolíte jejich jména! Být těmito osobami, už vás dávno žaluji," napsal nám do redakce před lety rozzuřený čtenář.
Upřímně, představa, kterak Angelina Jolieová ve svém francouzském zámku Miraval vztekle kope lodičkou do zdi, jelikož jí neznámý pisálek kdesi v Praze zprznil jméno, je absurdní. Každý ví, jak Angelina vypadá, i ona sama nejspíš tuší, že přechýlení příjmení má na prodej jejích filmů mizivý dopad, a řeší spíš termín svatby a to, aby jí Brad Pitt nezahýbal s jinými.
Že změna jména jako značky prodej vůbec neohrožuje, může doložit i úspěch šmoulů. Proč se majitelé téhle značky nebáli riskovat, aby se ta modrá armáda jmenovala v každé zemi jinak (v USA - The Smurfs, ve Španělsku -Pitufo)? Asi vědí proč.
Ač to s přechylováním souvisí jen vzdáleně, pokusím se předložit ještě jeden argument. Když u nás před dvaceti lety otevřel svůj první obchod nábytkářský řetězec IKEA, od začátku se jeho manažeři snažili lidem sdělit, že slovo IKEA se neskloňuje - však také vychází z počátečních písmen jejího zakladatele a místa, kde se narodil. Snaží se o to ve svých oficiálních materiálech dodnes, leč ti zlí Češi stejně svévolně říkají, že byli nakupovat v Ikee nebo že do Ikey teprve pojedou. Není to komolení? Je! A co na to tiskový mluvčí firmy Petr Chadraba?
"Pro nás je to jednoznačným signálem, že jméno naší firmy v Čechách už zlidovělo, a jsme za to rádi," říká.
Že by důkaz, že lidé ve světě velkého byznysu uvažují bez hysterie a s nadhledem?
Chudák Ovečkin
Čas od času naše -ová zamotá lidem ve světě hlavu. Když se během tenisového Wimbledonu pokusil britský deník The Daily Telegraph odhalit soukromí Petry Kvitové, uvedl, že její tatínek se jmenuje Jiří Kvitová.
Bylo by dětinské stavět názor na tom, že naše přechylování je mstou za to, že nám světové velmoci upírají ve svých jazycích háčky a čárky. Berme to spíš jako ukázku, že přechylováním cizích příjmení nejsme exoti, jak se někteří snaží většinu společnosti přesvědčit o své pravdě. Ostatně příkladů, kdy se v jiných jazycích mění jméno, často radikálně, je víc.
Pobaltské jazyky přepisují jména foneticky, srbština i v případě, že je zapisována latinkou. Pokud chcete žít na Islandu, musíte přijmout tamní jmenný systém.
Arabové přepisují jména běžně, neznámé znaky nahrazují ("č" například "tš"), naše příjmení by mnozí z nás nepoznali ani v čínštině a japonštině. Jak poníženě se asi musí cítit Alexandr Ovečkin, když z něj v USA dělají Ovechkina? No, patrně je mu to fuk, když má v kapse smlouvu na 11 milionů dolarů ročně.
Na rovinu: kdybychom opravdu chtěli být nejkorektnější ze všech korektních, museli bychom uvádět ruská jména azbukou a čínská tamními znaky.
A ještě jedna úsměvná historka: Radekas Johnas. Pod tímto jménem vyšla v roce 1989 Radku Johnovi v Lotyšsku kniha Memento. Zjistil to až po vytištění knihy a dost ho to vykolejilo. "Pikantní bylo, že když jsem se podivil, co mi to provedli, opáčili, že to dělají všem," vypráví. Odvezli ho pak na jedno z rižských náměstí, kde stála socha Lenina, pod níž bylo napsáno: "Lenins." Smál se.
Mohl bych tu provokovat dál - třeba že někdo považuje přirozenou potřebu češtiny přetvořit Margaret Thatcher na Thatcherovou za brutální komolení, ale nevadí mu zaletět si na víkend do Paříže namísto do Paris. Možná ale skutečně dojdeme do doby, kdy ve snaze nikoho ani v nejmenším neurazit vyjde zpráva: "London Wimbledon viděl(a, o) výhra darovaná Azarenka Kvit."
Markéta Příhoda
Pokud někdo nerespektuje pravidla pravopisu, nemá to tak fatální následky, jako kdyby začal najednou jezdit v protisměru. Proto vás za to nejspíš nikdo nezavře. Je to jen věc úcty k jazyku. Proto také nikdo neskončí ve vězení za to, že si mezi křestní jméno a příjmení vloží třeba "Auš", jako Vendula Svobodová.
Doporučení Ústavu pro jazyk český zní, že pokud některé ženy nechtějí na veřejnosti svá příjmení přechylovat, měla by to média respektovat (neplatí to však u úředních dokumentů).
"Jednoznačná řešení nelze od jazykovědců a jazykovědkyň čekat, a že vývojových tendencí a otázek vzniká při zpochybnění českého přechylování a odklonů od něj celá řada," říká smířlivě Světla Čmejrková. "Nebudeme skloňovat s Vendulou Auš Svobodovou, ale bylo by snadné skloňovat s Kateřinou Konvalinkou Průšovou. A co v případě hypotetického jména Markéta Příhoda Holubová nebo Helena Svoboda Strnadová? Máme skloňovat s Markétou Příhodou Holubovou, nebo napsat Heleně Svobodě Strnadové? Jistě si každý dosadí další sporné otázky a odpovědi," dodává.
