Dvaatřicetiletý novinář a spisovatel Matthew VanDyke psal v rodném Baltimoru knihu o svých cestách blízkovýchodními zeměmi, když se Libyjci zkraje jara nechali strhnout vlnou arabských revolucí a povstali proti dvaačtyřicetileté vládě despotického Muammara Kaddáfího.
VanDyke při svých cestách v roce 2008 navštívil i Libyi a našel si tam přátele, se kterými zůstal v kontaktu. Po vypuknutí rebelie se rozhodl na sever Afriky vrátit - historický moment nechtěl sledovat jen v televizi, řekla jeho matka Sharon VanDykeová. On sám později řekl, že to bylo kvůli přátelům.
Bitva o TripolisAKTUÁLNĚ: Rebelové pátrají v labyrintu tajných tunelů SRACH Z INVAZE: Kaddáfí lákal politiky na mírovou misi SLABOST: Tyran ukrýval album s Riceovou KADDÁFÍHO VÝKŘIK: Přiveďte ženy a děti a očistěte Tripolis |
"Přišel jsem do Libye, protože tady mám spoustu přátel. Byl jsem tu v roce 2008 při své šestitýdenní cestě na motorce napříč arabským světem. A když jsem viděl, co se děje, cítil jsem potřebu se sem vrátit," přiblížil v pořadu britské BBC nazvaném Have Your Say.
Bál se popravy i lynčování
Když přijel do libyjského města Brega, dostal se do nesnází. Kdosi ho zřejmě vlákal do léčky a poté praštil do hlavy. Matthew VanDyke se probudil až v cele. Kolem se rozléhalo sténání mučeného muže. Později zjistil, že je v Tripolisu. Vystřídal dvě věznice, v obou byl po celý čas na samotce.
"Neřekli mi ani, z čeho jsem obviněn, jestli mě vůbec někdy propustí. Prostě mě zamkli v cele a dali mi jídlo, drželi mě při životě, ale neměl jsem s nikým žádný kontakt po šest měsíců (...) Myslel jsem, že mě popraví. Nevěděl jsem, jestli nepřijde nějaký dav a nezlynčuje mě," vylíčil děsivé období.
Informace se po celou dobu snažil získávat tak, že poslouchal, co si říkají bachaři i ostatní vězni. Pročítal si také vzkazy a příběhy vězňů vyryté na zdech své cely. Z nich se prý dozvěděl, i jak dlouho tam který vězeň strávil.
Vězni se dostali ven při bombardování
Zvenčí se po čase začala ozývat střelba a věznicí se nesly vzlyky mučených vězňů, kteří byli podle VanDyka občas například sešviháni. I když Američan nehovoří o tom, že by jeho někdo fyzicky týral, své zadržení také považuje za mučení. "Bylo to mučení, co jiného je samotka," říká.
Před několika dny se ale patová situace v Libyi rozhýbala ve prospěch rebelů, kteří poměrně snadno dobyli baštu Muammara Kaddáfího - Tripolis. I když se tam stále bojuje, dlouholetý vládce zmizel a vypadá to, že jeho dny u moci jsou sečteny. S příchodem povstalců do metropole skončilo i VanDykovo věznění.
Káznice byla bombardována a někteří vězni se při tom dostali ze svých cel. "Přišli do mé cely, rozbili zámek a potom jsme z vězení uprchli. Nebyli jsme propuštěni, byl to útěk z vězení," popsal VanDyke s tím, že se pak dostal na základnu povstalců a okamžitě volal matce, která se o něj celou dobu strachovala.
Z rozbouřené Libye se ale do bezpečí Spojených států ani po svém hrozném zážitku ihned odjet nechystá. "Rozhodl jsem se, že odjedu, až padne Kaddáfí (...) Až bude Libye svobodná," dodal na závěr.
AI kritizuje obě válčící strany
O zvěrstvech prováděných v nechvalně známém žaláři vypovídá podle ČTK i zpráva organizace Amnesty International. Její delegace prý získala důkazy o znásilňování dětských vězňů v době, kdy věznici ovládaly Kaddáfího síly. Jiní zadržovaní uvedli, že byli ve vazbě biti kovovými strunami a dostávali elektrické šoky.
AI ovšem kritizovala i vzbouřence. V cele zařízení provozovaného opozicí delegace objevila přes stovku tísnících se vězňů. Někteří vězni tmavé pleti si stěžovali, že jsou zahraniční dělníci a nikoli Kaddáfího žoldáci z Čadu, jak se domnívají povstalci.
Jeden chlapec rovněž AI řekl, že povstalci ho střelili do kolena, když utekl z fronty, kam ho režim předtím coby dobrovolného rekruta poslal. Přestože nebyl ozbrojen, povstalečtí bojovníci ho prý zbili pažbami pušek.
