Oblíbená televizní moderátorka diskusních pořadů ohlásila kandidaturu v dubnu na Twitteru. V profilu se představila jako "novinářka, matka & prezidentská kandidátka". Vyvolala poprask. Mnozí se ptali, zda je v Egyptě tak málo mužů, že musí kandidovat žena, jejímž hlavním úkolem je být dobrou matkou a hospodyní.
Devětačtyřicetiletá novinářka tomu nevěnovala pozornost, bourání předsudků a zkostnatělých konvencí se věnuje už léta. Kariéru zahájila v rozhlase pořadem o životě a zvycích své vlasti "Egypt, jak ho neznáte". V rámci show, kterou považuje za nejdůležitější projekt, na němž pracovala, procestovala celou zemi.
Vládkyně ve starověkém EgyptěAč mnozí považují rozhodnutí Kemalové kandidovat na hlavu státu za absurdní, v dobách faraonů Egypťanům vládly ženy docela často. Známé jsou příběhy o Hatšepsut z 15. století před Kristem; o krásné Nefertiti, která spoluvladařila s manželem, faraonem Achnatonem, či nejznámější Kleopatře. Královna z rodu Ptolemaiovců, jejímuž kouzlu podlehl Caesar i Marcus Antonius, vládla Egyptu v 1. století před Kristem. Uctívání ženy nebylo neobvyklé, starověcí Egypťané vyznávali polyteistické náboženství s celou řadou bohyň. |
Teď z nabytých zkušeností čerpá. Na rozdíl od ostatních kandidátů, kteří voliče oslovují hlavně přes komunikační sítě a média, Kemalová sbalila kufr a s mottem "Egypt je moje agenda" znovu vyrazila po zemi pyramid a faraonů. Kontakt s lidmi totiž považuje za svou nejsilnější zbraň.
Ve volbách jí nebude moc platný. Rivalové jsou totiž těžké váhy: laureát Nobelovy ceny míru a někdejší šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej, šéf Arabské ligy Amr Moussa nebo islámský učenec Muhammad Salím al-Awa.
Facebook: 1 000 vs. 250 000
Ovzduší v nejlidnatější arabské zemi k ženám navíc není nijak přívětivé. Revoluce na tom nic nezměnila, přestože v lednu ženy volaly na káhirském náměstí Tahrír po pádu Mubarakova režimu stejně hlasitě jako muži po jejich boku.
Když ustal povyk ohledně nečekané kandidátky v prvních demokratických volbách, plánovaných na listopad, takřka všechna egyptská média začala Kemalovou ignorovat. Dokonce i "opomíjejí" uvádět její jméno ve výčtu ostatních zájemců o prezidentský post.
Na domácí scéně tak o jejích aktivitách ví jen málokdo, což dokazuje i počet jejích příznivců na Facebooku. Je jich sotva tisíc, zatímco Baradej jich má okolo čtvrt milionu. Ani jeden přitom ještě nezveřejnil svůj volební program
Egypťančinu kandidaturu nelze považovat za bláhový nápad marnivé televizní hvězdy. Kemalová se roky věnuje politickým tématům, byla členkou opozičního hnutí Kefaya! (Dost!) a při protestech ji vyslýchala Nejvyšší rada ozbrojených sil. A v poslední práci, Saúdy financované televizi Orbit, odkud ji bez vysvětlení vyhodili začátkem roku, se ve své talk show nebránila kritice Mubarakova režimu.
Podle Kemalové, která sotva vyhraje, je nejdůležitější účast v hlasování, a to hlavně ze symbolického hlediska. Politička doufá, že svým krokem povzbudí další na politické scéně marginalizované skupiny, třeba koptské křesťany, Núbijce či beduíny, aby více pronikaly do správy věcí veřejných.
"Tím, že jdu do toho, jsem učinila demokratické rozhodnutí - rozhodnutí ženy stát se prezidentkou, řekla podle britského listu The Guardian. "Nikdo nečekal, že revoluce sesadí Mubaraka a stalo se. Můžeme vyhrát, ale i když nevyhrajeme, tak vítězíme každý den už tím, že tady jsme a měníme pohled lidí," dodala.
Vždyť koho by začátkem ledna napadlo, že třiaosmdesátiletý prezident za sedm měsíců skončí na lůžku v kleci před soudním tribunálem? Pro celý svět byl pohled na kdysi nezlomného vládce, jak poníženě žmoulá deku před desítkami kamer, jasným znamením, že věci se mění. I když to ještě potrvá dlouho.
