Premiér Petr Nečas předal na pražském zasedání Mezinárodního řídícího výboru Dekády romské inkluze 2005-2015 vedení projektu svému makedonskému protějšku Nikolu Gruevskému.
Podle Šimůnkové tkví největší přínos Česka v tom, že inspirovalo ostatní země k pravidelnému monitorování a podávání zpráv o situaci romské menšiny. "Děláme to již několik let, ale ostatní státy to nedělaly. Zprávy o stavu romské menšiny v jednotlivých státech budou poprvé představeny během této konference," řekla iDNES.cz vládní zmocněnkyně pro lidská práva, která je zodpovědná za plnění cílů předsednictví.
Kdo se projektu účastníAlbánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Černá Hora, Česká republika, Maďarsko, Makedonie, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Španělsko |
Česko se během něj zaměřilo na začleňování Romů do běžných škol (tzv. inkluzivní vzdělávání), práva dětí, situaci romských žen, integrační politiku samospráv a mediální obraz romské menšiny.
Například v oblasti školství Česko podle Šimůnkové přispělo zejména organizací vzdělávací konference. "Její účastníci se shodli na prohlášení, jež vyzývá členské státy Dekády k ukončení segregace a podpoře inkluze," podotýká zmocněnkyně.
Podařilo se prý také ve většině oblastí projektu vyzdvihnout práva romských dětí. Naopak se nedostalo na téma romských žen. "V tomto máme nedostatek. To je potřeba přenést do dalšího období," dodala.
Češi se soustředí na vzdělávání, zaměstnanost a bydlení
Mezinárodní projekt iniciovala Světová banka a Open Society Institute. V roce 2005 se do něj zapojilo osm států převážně střední a jihovýchodní Evropy. Později se přidaly další čtyři státy. Všechny se zavázaly, že do roku 2015 zlepší životní podmínky Romů.
Mezinárodní iniciativa umožňuje jednotlivým státům především výměnu zkušeností. Zaměřuje se zejména na vzdělávání, zaměstnanost, bydlení a zdraví.
Stejné priority má kromě oblasti zdraví i Česko. V roce 2005 je stanovil vládou přijatý Národní akční plán. Jeho plnění sleduje Výbor Rady vlády pro záležitosti romské komunity.
Předsednictví Dekády spočívá zejména v koordinaci mezinárodních aktivit. Česko během něj přizvalo do projektu dalších deset evropských států, zájem vyjádřila především Moldávie, Nizozemsko a Francie.
