Naštěstí přichází bin Ládinova smrt právě ve chvíli, kdy se velká část islámského světa křečovitě svíjí v léčbě, kterou vyžaduje i bin Ládinova forma fanatismu: tedy během „arabského jara“ nesoucího se ve znamení požadavků na posílení role demokracie (a absence požadavků, tedy alespoň dosud, na právě ten typ islámské vlády, který se al-Káida snažila zavést).
Mohou však nově se rodící demokracie, které se momentálně budují v Egyptě a Tunisku a o něž se usiluje v Bahrajnu, Libyi, Sýrii, Jemenu i jinde, zahnat hrozby představované islámskými extremisty? A především: mohou porazit salafijsko-wahhábistické myšlení, z něhož Usáma bin Ládin a jemu podobní dlouho vycházeli a které je dosud vyznávanou a chráněnou ideologií v Saúdské Arábii?
Smrt Usámy bin Ládina na stránkách deníku Philadelphia Daily News
Menší náklady na lidskou důstojnost
Faktem zůstává, že už před americkou operací na zabití bin Ládina coby symbolické hlavy al-Káidy se vznikajícím demokratickým revolucím v arabském světě podařilo za pouhých pár krátkých měsíců učinit pro marginalizaci a oslabení bin Ládinova teroristického hnutí v islámském světě stejně mnoho, jako válka s terorismem učinila za deset let. Ať už bude jejich konečný výsledek jakýkoliv, odhalily tyto revoluce filozofii a chování bin Ládina a jeho stoupenců jako nejen nelegitimní a nelidské, ale i jako neschopné dosáhnout lepších podmínek pro obyčejné muslimy.
Když Arabové jednotně stáli v pokojném několikamilionovém protestu, říkali tím, že jejich způsob, jak dosáhnout důstojnosti pro Araby a islám, je lidsky mnohem méně nákladný. A co je ještě důležitější, jejich metoda nakonec dosáhne takové důstojnosti, jakou si lidé opravdu přejí, na rozdíl od nekonečných teroristických válek s cílem opětovně vybudovat kalifát, který bin Ládin sliboval.
Smrt Usámy bin Ládina na stránkách deníku New York Post
Demonstranti arabského jara koneckonců nepotřebovali k dosažení svých cílů využívat – a zneužívat – islám. Nečekali, až jejich situaci změní Bůh, ale chopili se iniciativy a pokojně se postavili svým utiskovatelům. Arabské revoluce charakterizuje vznik pluralitní postislámské standardy pro věrné. Jedinými lidmi, kteří do protestů zatahovali náboženství, byli ve skutečnosti vládcové – například ti v Bahrajnu, Jemenu, Libyi a Sýrii –, kteří se snažili využít strachu ze šíitské či sunnitské „jinakosti“, aby ve svých společnostech pokračovali v politice „rozděl a panuj“.
Smrt Usámy bin Ládina na titulní straně deníku Chicago Sun-Times
Velká útrata
Když nyní USA odstranily bin Ládinovu fyzickou přítomnost, musí přestat odkládat zbytek léčebného procesu. USA totiž selektivně – a krátkozrace – ozařují jen části rakovinného nádoru, který al-Káida představuje, a nechávají bez povšimnutí zhoubný růst saúdského wahhábismu a salafismu. Navzdory desetileté válce Západu s terorismem a dlouhodobějšímu spojenectví Saúdské Arábie s USA pokračuje saúdský wahhábistický náboženský režim ve financování islámských extremistických ideologií po celém světě. Bin Ládin, který se v Saúdské Arábii narodil, byl tam vychován a získal tam vzdělání, je produktem této všeprostupující ideologie. Nebyl to žádný náboženský novátor; byl produktem wahhábismu a později ho wahhábistický režim exportoval jako džihádistu.
Smrt Usámy bin Ládina na stránkách amerického tisku
Během 80. let utratila Saúdská Arábie 75 miliard dolarů za propagaci wahhábismu, financování škol, mešit a charitativních organizací po celém islámském světě od Pákistánu přes Afghánistán až po Jemen, Alžírsko a další země. Saúdové v těchto programech pokračovali i po teroristických útocích z 11. září 2001, ale i poté, co zjistili, že kvůli technologiím globalizace je jejich „poslání“ nekontrolovatelné. Není divu, že zrod nadnárodního islámského politického hnutí, který podpořily také tisíce „podzemních“ džihádistických webových stránek, pronikl i do saúdského království.
Podobně jako únosci z 11. září, kteří byli rovněž saúdsko-wahhábistickým ideologickým exportem (15 z 19 mužů, kteří tyto teroristické útoky provedli, si bin Ládin vybral proto, že měli stejný saúdský původ a vzdělání jako on), přetrvává také saúdskoarabská záložní armáda potenciálních teroristů, poněvadž wahhábistická továrna fanatických idejí zůstává nedotčená.
Smrt Usámy bin Ládina na titulní straně newyorského deníku Daily News
Skutečný boj se tedy nevede s bin Ládinem, nýbrž s touto ideologickou továrnou podporovanou saúdským státem. Bin Ládin byl pouze odrazem zakořeněného násilí v oficiální ideologii saúdského království.
Bin Ládinovo zničení může některé diktátory, od libyjského vůdce Muammara Kaddáfího až po jemenského prezidenta Alího Abdalláha Sáliha, připravit o hlavní ospravedlnění jejich desítky let trvajícího útisku. USA velmi dobře vědí, že se al-Káida jako nepřítel Sálihovi i dalším americkým spojencům v regionu velice hodí a že se terorismus v mnoha případech používá jako záminka k potlačování reforem. USA dnes skutečně podněcují represi arabského jara v Jemenu a Bahrajnu, kde oficiální bezpečnostní složky běžně zabíjejí pokojné demonstranty volající po demokracii a lidských právech.
Al-Káida a demokracie nemohou existovat vedle sebe. Bin Ládinova smrt by měla otevřít mezinárodnímu společenství oči, aby vidělo zdroj jeho hnutí: totiž utiskovatelské arabské režimy a jejich extremistické ideologie. Jinak bude jeho příklad dál strašit svět.
Titul internetových stránek Mai Yamaniové
Nejnovější kniha Mai Yamaniové nese název Cradle of Islam (Kolébka islámu).
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
