O existenci koncentračních táborů informovala v úterý Kateřina Šaldová z české pobočky organizace hájící lidská práva Amnesty International (AI).
Podle odborníků z Amerického sdružení pro podporu vědy, kteří analyzovali fotografie pořízené v dubnu 2011 a porovnávali je se záběry z roku 2002, jde o oblast o rozloze 92 čtverečních kilometrů, která se stále zvětšuje.
Vězni tam jsou umístěni ve dvou oblastech - v Zóně revoluční a v Zóně totální kontroly. Z té druhé ještě nebyl nikdo nikdy propuštěn - třem vězňům se z ní ale podařilo uprchnout.
Podle svědectví bývalého vězně panují v táborech otřesné podmínky, které hraničí s otroctvím. Mučení a jiné formy ponižujícího a brutálního zacházení s vězni jsou na denním pořádku. Každý z nich viděl na vlastní oči veřejnou popravu.
Porušují se tam snad všechna lidská práva
"Severní Korea musí s pravdou ven. Severokorejské úřady popíraly existenci tak obrovského koncentračního tábora po celá desetiletí," řekl ředitel AI pro asijsko-tichomořskou oblast Sam Zarifi.
"Čotok šokuje svou brutalitou i Amnesty International, která již zažila leccos. Porušována tam jsou snad všechna lidská práva a svobody, které byly v minulých šedesáti letech na mezinárodním poli vybojovány," dodal Zarifi.
Podle odhadů AI je tábor v provozu už od 50. let. Za celou dobu se však podařilo opustit Zónu totální kontroly jen třem lidem, kteří utekli. Okolo třiceti jich pak bylo propuštěno z Revoluční zóny a všem se pak podařilo emigrovat ze Severní Koreje. Podle svědectví bývalého vězně z Revoluční zóny zemřelo v letech 1999 - 2001 v táboře okolo 40 procent lidí na podvýživu.
Nejnovější satelitní záběry ukazují čtyři z šesti táborů, které se rozkládají na obrovské ploše provincií Jižní Pchjongan, Jižní Hamgjong a Severní Hamgjong. Obživu si lidé v táboře zajišťují především zemědělskou činností. Vězni pracují také v uhelných a vápencových dolech.
Vězni ani neví, za co jsou zavření
Srovnání satelitních snímků z let 2011 a 2002 odhaluje, že se tábory rychle rozrůstají. V jednom z nich jsou drženy tisíce lidí pouze pro podezření z vazeb na někoho stíhaného či proto, že byl zadržen někdo z jejich příbuzných. Velká část vězňů také vůbec netuší, proč jsou zavření.
AI se opírá o svědectví bývalého vězně Čong Kjon-kila, který strávil tři roky v Revoluční zóně a po propuštění utekl ze Severní Koreje. Organizace má také na vyžádání k dispozici satelitní snímky a expertní analýzu, která dokazuje existenci tábora a přibližuje, jak v něm asi probíhá každodenní život.
"V Čotoku žijí stovky tisíc lidí bez sebemenších práv a svobod, je s nimi zacházeno jako s otroky. Jedná se o nejhrůznější životní podmínky, které jsme za posledních padesát let v Amnesty International zdokumentovali," podotkl Sam Zarifi.
"Životní podmínky v táboře jsou nelidské a (severokorejský vůdce) Kim Čong-il musí tento tábor okamžitě zavřít," dodal.
