U poslankyně vyloučené z VV se našlo odposlouchávací zařízení a zároveň si postěžovala, že ji někdo sleduje. "Potkávám například stejné lidi na různých místech," řekla Kočí MF DNES. "Sledují nás už celé dny. Vždyť už se známe od vidění, zdravím je, když jdu do práce," dodala pak její asistentka (více čtěte zde).
Profesionální sledování je ale velice promyšlená a sofistikovaná práce mnoha lidí. Nejčastěji jde o nejméně dva týmy o třech až pěti členech. Sledovači používají auta, vysílačky a osobu si na různých místech předávají.
Sledování v krabici a kufr na kufr
Sledovacích technik existuje celá řada. V závěsu, doprovodné nebo vstřícné, kdy sledovači na osobu už čekají v místě, kam právě míří. Učebnice uvádějí i sledování "v krabici", kdy je člověk sledovači obklopen nebo naopak "na distanc", například paralelní ulicí.
"Ať se osoba sleduje týden nebo měsíc, tak amatér nevyškolený v kontrasledování nemá absolutní šanci něco zjistit," řekl iDNES.cz bývalý pracovník zpravodajské služby. V kontrasledování se ale školí jen příslušníci tajných služeb, speciální útvary policie nebo vybraní diplomaté.
Podobně se vyjádřil i exředitel Vojenského zpravodajství Andor Šándor. "Sledování se učí léta a poznat ho opravdu není snadné," řekl iDNES.cz. Podle něj tedy může v případě Kočí jít o takzvané manifestační sledování (ve zpravodajské hantýrce "kufr na kufr") jehož smyslem je člověka vyprovokovat k něčemu, co by jinak neudělal, nebo mu dát najevo, že je předmětem zájmu a vystrašit ho.
"Nevýhodou takového sledování ale je, že se sledovači 'provaří', oběť si je může například vyfotografovat," dodal Šándor. Bývalý vojenský zpravodajec také upozornil na další české specifikum. Po StB ale také řadě policejních reforem je u nás řada bývalých policistů, kteří znají zpravodajské techniky a nechají se bez skrupulí najmout kýmkoli, kdo platí.
