Apokalyptické výjevy přicházejí postupně. Nejprve je tma. Po dlouhém shánění nedostatkového benzinu se dostáváme do města Sendaj. Blížíme se k letišti, v kuželech reflektorů se míhají stromy. A pak ještě něco. Něco bílého, velkého, jen tak opřeného u plotu za silnicí. Malé letadlo, čumákem ryjící v zemi. V pátek odpoledne ho sem dovleklo moře splašené zemětřesením.
Městu Sendaj, jednomu z nejhůř postižených v Japonsku, se říká město stromů. Stromy, které vidíme, vypovídají o mnohém.
O tom, jak vysoká byla vlna tsunami, která se přes ně přelila a nechala na nich bahno, řasy a všechno smetí, které sem, kilometr od přístavu, přitáhla. Vypovídají i o tom, čím místní lidé rádi jezdí. O řadu z těch silnějších stromů se tady v nejroztodivnějších polohách opírají auta. Většinou toyoty a nissany. Některé podvozkem, jiné bokem. To podle toho, jak je vlna táhla.
Další auta, letadla a spousta dřevěných úlomků (dříve to bývaly domy) leží na jedné obrovské hromadě za plotem, na jehož proražení už zřejmě slábnoucí vlna neměla sílu. Tyto bizarní věci lze přitom vidět jen pár stovek metrů od zcela funkční a nepoškozené silnice, od jejích modrých přehledných směrovek. Tsunami zničilo většinu místního letiště a zpustošilo přístav. To je však jen zlomek metropole provincie Mijagi, která měla ještě před pár dny milion obyvatel.
Přijíždíme na předměstí. Nízké budovy, obchody i autosalony se zdají nepoškozené. Ale jsou prázdné, v několik kilometrů dlouhé čtvrti nejde elektřina, nikde není vidět živáčka. Vypadá to tady, jako byste ráno odešli z bytu a prostě zhasli.
Fukušimou otřásly další výbuchyJaponsko vyděsil únik radiace |
K opuštěné čerpací stanici ještě zvou tři velké číslice 147. Označují cenu tolik nedostatkového benzinu. Mimochodem, je stále stejná. Nikdo tady benzin nezdražil. Platí se za něj přesně tolik jako před katastrofou. Vydělávat na svých druzích v nouzi je Japoncům cizí.
Ani fakt, že je na celé cestě z Tokia až do Sendaje benzin zcela vykoupený, je nepřiměje k tomu, aby jeho cenu vyšroubovali, jako by se to jistě dělo ve většině zemí světa.
Naopak. Zdejší pumpaři, kteří mají štěstí a přijede je doplnit cisterna s palivem, obvykle dodržují pravidla. „Můžete dostat benzin maximálně za tři tisíce,“ říká za všechny prodavač u pumpy vzdálené od Sendaje třicet kilometrů. Jinými slovy: prodám, ale málo. Aby zbylo na všechny.
Za tři tisíce (což je v přepočtu něco přes 600 českých korun) tady pořídíte zhruba dvacet litrů, tedy tak polovinu nádrže. A pokud byste nabízeli třeba dvojnásobnou cenu, jen abyste mohli dojet na vytoužené místo, k čemuž potřebujete plnou nádrž, vysmějí se vám. Ale zpět do města Sendaj.
Na různých místech je tady dobře vidět, jak vlna tsunami slábla. Když udeřila na přístav, byla vysoká deset metrů. Kilometr od přístavu už podle věcí zachycených ve větvích stromů sahala tak do výše dospělého člověka. O dalších osm set metrů dál se zastavila. Z pilně opečovávaných políček vytvořila jezírko a v něm zůstává dodnes.
Mimochodem, město stromů dnes už tak docela městem stromů není. Tento název Sendaj získalo už před první světovou válkou, když si tu obyvatelé vysazovali na každém volném kousku stromy, které pak využívali k topení. Jenže většinu z nich zničilo bombardování za druhé světové války. O obrovskou spoustu dalších se postaralo páteční zemětřesení a vlna tsunami.
Město Sendaj je hlavní město japonské prefektury Mijagi. Má přes milion obyvatel. V roce 1600 ho založil daimjó Date Masamune. Lokalita je také známa pod přezdívkou město stromů. Sendaj a okolí byly 11. března 2011 zasaženy silným zemětřesením a následná vlna tsunami zničila velkou část města.
