Tak třeba ruské prameny tvrdí, že "drahý vůdce" spatřil světlo světa 16. února 1941 na Sibiři, kam se jeho otec coby partyzán uchýlil před japonskou armádou. Oficiální severokorejská historiografie narozeniny Kim Čong-ila ovšem datuje o rok později na úpatí hory Pektusan, odkud podle mýtů vzešel zakladatel prvního korejského státu.
O jeho mládí se ví jen to, že mu brzy zemřela matka. Za korejské války žil v Číně, do školy chodil v bývalém východním Německu, kde se prý naučil pilotovat. Po ukončení studia politických věd a ekonomie na Kim Ir-senově univerzitě v Pchjongjangu v roce 1964 začal pracovat v aparátu Korejské strany práce (KSP), kde vystřídal řadu funkcí.
Kim Čong-il přebírá květiny od vojáků Korejské lidové armády na nedatovaném snímku
Relativně dlouho pak zůstával v pozadí. Zprávy, že se rýsuje jako otcův následník, se poprvé objevily v zahraničním tisku v roce 1974. Zhruba v této době se kolem něj začal šířit pečlivě budovaný kult osobnosti.
Vznikaly oslavné písně a jeho spisy se staly předmětem vědeckých konferencí. Poslední kroky stvrzující Kim Čong-ilovo nástupnictví Pchjongjang učinil v roce 1982, kdy byl vyznamenán titulem hrdiny KLDR. O rok později se dočkal označení budoucího vůdce strany a státu.
Pokračovatelem "revoluční tradice", kterou založil jeho otec a předchůdce v čele Korejské lidově demokratické republiky Kim Ir-sen, se Kim mladší stal de facto už v roce 1994, kdy jeho otec zemřel. Oficiálně se vlády chopil až o čtyři roky později.
Kim Čong-il se svým otcem Kim Ir-senem na nedatovaném snímku.
Kim Čong-il s otcem Kim Ir-senem na snímku z října 1980
Od té doby se mu povedlo přivést severokorejské hospodářství na dno. Hospodářsky zaostalý stát ještě více rozvrátil a izoloval. V druhé polovině 90. let vypukl v zemi hladomor, který si vyžádal přes dva miliony obětí a nebýt mezinárodní potravinové pomoci, mohly být následky ještě hrozivější.
Hlad z Koreje ale nezmizel, ke zdejší orwellovské realitě patří stejně jako strach, represe a převýchovné tábory. "Velký vůdce a drahý soudruh" opírá svou moc o rozvětvený bezpečnostní aparát a dvoumilionovou armádu. Přesto zůstává ostražitý. Vykreslován je jako tajnůstkář, který zřídkakdy svolává porady a s členy nejužšího vedení KSP jedná individuálně.
Ruští diplomaté tvrdí, že je bystrý. Zemi řídí jinak než otec
Kim Čong-il se těší kultu osobnosti, jaký nemá obdoby. Jeho ideologická pojednání a portréty nesmí chybět v žádné domácnosti, na žádném veřejném prostranství. Západ má ovšem tendenci ho charakterizovat jako brutálního, náladového a nevypočitatelného paranoika.
Vlak Kim Čong-ila cestuje Čínou
Podle ruských diplomatů je přitom Kim Čong-il neobyčejně bystrý a má jiný styl řízení než jeho otec, je byrokratičtější a klade větší důraz na detaily. Na rozdíl od Kim Ir-sena také nemiluje projevy a nerad opouští KLDR.
Když už musí za hranice vyjet, používá obrněný vlak, k letecké přepravě totiž chová nepřekonatelnou nedůvěru. Možná proto, že je považován za ideového zosnovatele výbuchu jihokorejského letadla u barmského pobřeží v roce 1987, při kterém zahynulo 115 lidí.
Prsty má prý i v dalších mezinárodních zločinech. Údajně je zodpovědný za pumový atentát na jihokorejskou vládní delegaci v barmském Rangúnu v roce 1983 (18 mrtvých), za pašování drog a padělání peněz a zejména za šíření jaderných zbraní.
Výhružným trumfem Kimova režimu je jaderný program budovaný od 80. let minulého století. Straší obzvláště Jižní Koreu a Japonsko a snahy o jeho zastavení vycházejí zatím naprázdno.
Stárnoucí diktátor se nyní snaží zajistit hladké nástupnictví pro svého nejmladšího syna, ani ne třicetiletého Kim Čong-una. Před třemi lety podle dobře informovaných zdrojů prodělal mozkovou mrtvici, má cukrovku a kolabují mu ledviny. Na veřejnosti proto vystupuje zřídkakdy (o převzetí moci Kim Čong-unem se více dočtete zde).
Kim Čong-il uprostřed na obhlídce továrny se svým nejmladším synem a nástupcem Kim Čong-unem (zcela vpravo)
