Senát vrchního soudu tak stejně jako jeho předchůdce rozhodl, že jméno poslance za ODS v protokolech spolupracovníků VKR sice zůstane, ale bude u něj odkaz na rozsudek o neoprávněnosti této evidence.
Bartošův soud se podobným sporům vymyká. Poslanec byl totiž veden pouze jako důvěrník vojenské kontrarozvědky. Tato kategorie není podle zákona považována za důkaz o tom, že člověk o svém napojení na tajnou policii vůbec věděl. Nejčastěji se soudí lidé v kategorii agent.
Poslanec v minulosti uvedl, že mu evidence v protokolech kontrarozvědky značně zkomplikovala život. A soud mu dal za pravdu. "Osobu to dehonestuje a společnost takové lidi odsuzuje," prohlásila předsedkyně senátu.
Celý svazek má pouze sedm stran. Obsahuje pouze návrh VKR na jeho získání a závěrečnou zprávu. Časové rozpětí mezi dokumenty je osm měsíců. Zpráva sice konstatuje, že jeho vztah ke spolupráci s VKR byl dobrý, chybí ale jakékoli důkazy, co vlastně dělal. Podle historiků navíc VKR podobným způsobem vedla tisíce vojáků základní služby, kteří s jejími příslušníky museli spolupracovat podle vojenských řádů.
Podle poslanců i bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka z dokumentu vyplývá, že Bartoš s touto tajnou službou nespolupracoval.
Bartoš již dříve uvedl, že v záznamech nikde není jeho podpis. Do evidence se prý dostal na základě udání kamaráda, což zjistil až ze samotného spisu.
Registrační protokoly VKR zveřejnil před dvěma lety Archiv bezpečnostních složek, který je podle zákona přímo řízený Ústavem pro studium totalitních režimů. Vedle Bartoše se v registrech objevila také jména poslance Pavla Ploce a nyní již exposlanců Tomáše Hasila a Juraje Ranince.
