Použité palivo je uloženo v kazetách v bazénu s vodou a kyselinou boritou. "Když se nakloníte, uvidíte vespod použité palivo. Jsou to tyče, zhruba osm metrů pod hladinou vody. Ta odstíní radioaktivní záření," ukazuje mluvčí elektrárny Petr Spilka na dno bazénu.
Hladina trošku světélkuje. Až mrazí, když si člověk uvědomí, že stojí jen pár metrů nad tím, co je v atomovém kolosu vlastně to nejradioaktivnější.
Podlahu utře uklízečka, lidem stačí mýdlo a sprcha
Kolem v klidu chodí zaměstnanci ve žlutých kombinézách a přilbách. Každý má svůj dozimetr, což je malá krabička, snímající hodnotu případné kontaminace.
"Zabezpečujeme radiační ochranu, monitorujeme pravidelně situaci. Máme takovéto papírky na otěr pro určení povrchové kontaminace," vezme dozimetrista Michal Nováček papírek a otře s ním kousek lesklé stříbrné podlahy.
Výměna palivových článků a regulačních tyčí na druhém bloku jaderné elektrárny v Dukovanech.
"Vyhodnotíme možnou kontaminaci. Samozřejmě, že se v tomto prostředí radioaktivita vyskytuje. Ale ne v ohrožujícím množství," konstatuje Nováček. Když objeví kontaminovaný povrch, vrhnou se do práce uklízečky. Normálně s hadry a dekontaminačním roztokem setřou povrch.
Pokud se člověk dotkne nějaké plochy, která je "zamořena", pak podle naměřené hodnoty stačí důkladná sprcha a mýdlo. V Dukovanech se ještě nestalo, že by někdo byl zasažen vnitřní kontaminací.
Palivo musí být pod vodou, ve skladu zůstane desítky let
Na reaktorovém sále je obsluha zavážecího stroje, žlutého monstra pod vysokým stropem. Kontrolní fyzik, který sedí v kabince, pod sebou vidí, co se s palivem v bazénu děje. K dispozici tu navíc má několik monitorů.
"Kontrolujeme manipulaci s palivem," zmíní se fyzička Monika Mervartová. Je jednou ze dvou žen, které si tu odbývají premiéru. Doposud totiž na zavážecím stroji pracovali pouze muži.
Obsluha má k dispozici manuál, kde je popsáno, které tyče patří do kontejneru a které ještě ne. "Použité palivo tak pět let pak chladne v bazénu vedle reaktoru. Poté se přemístí do kontejneru Castor," sdělil vedoucí radiační ochrany Stanislav Rinder.
Kontejner je mamutí modrá nádoba. I on se spouští do šachty, která je zalitá vodou. Veškerá manipulace s použitým palivem musí být pod vodou.
Když je kontejner naplněn kazetami, vysuší se, utěsní a putuje do skladu. Ten je přímo v elektrárně. Zde budou kontejnery pár desítek let, než se postaví hlubinné úložiště radioaktivních odpadů.
