Prozatímní útočiště rodiny Šalitových, vybavené lednicí i vařičem, se stalo poutním místem. "Chci, aby Giladův děda Cvi mohl ještě jednou políbit vnuka," nechal se slyšet Meir Lau, bývalý vrchní aškenázský rabín Izraele, který včera také přišel Šalitovy podpořit.
Nejen on. Právě s Noamem čekáme na příjezd ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který si záhy po příjezdu kolony od Noama vyslechne své. Česko i Evropská unie podporují Palestinu, a tím i Hamas, říká zajatcův otec. Šéf českých diplomatů kontruje: nejde o podporu radikálů, ale o rozvojové či humanitární projekty.
Ministr slibuje, že vyvine úsilí, aby se v Unii věnovala Giladově příběhu větší pozornost. Sebekriticky však přiznává, že sama česká diplomacie nemá v tomto ohledu příliš možností.
"Když člověk slyší, jak dlouho rodiče nemají zprávy o svém potomkovi, když je jeden sám rodič..." dodává Karel Schwarzenberg soucitně. Giladova rodina dostala od 25. června roku 2006 tři ručně psané dopisy, zvukový záznam a nahrávku na DVD.
Gilad Šalit
Ke včerejšku je Gilad Šalit zadržován v Gaze již 1 673 dní. Informuje o tom cedule umístěná nad přístřeškem, ve kterém Šalitovi přijímají sympatizanty své i synovy. Jeho matka Aviva tu právě plete, snad svetr pro Gilada, jehož křeslo ve stanu zůstává symbolicky prázdné.
Ve větru všude kolem vlají žluté fábory, které dobrovolnice rozdávají řidičům míjejícím stanoviště Šalitových. Vážou je na zpětná zrcátka, antény, auta pak žlutou rozvážejí Jeruzalémem. Dočasný příbytek postaršího páru stojí jen pár desítek metrů od rezidence izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Vyčítavě, záměrně.
Ani dva premiéři nedokázali syna dostat domů
"Můj syn byl unesen již před více než čtyřmi roky. Za tu dobu se v Izraeli vystřídali dva premiéři, ale ani jeden z nich Gilada nedokázal dostat domů," žaluje Noam monotónním hlasem. Zdá se unavený, přesto trvá na svém. Vláda musí Giladu Šalitovi – jeho synovi – pomoci!
Noam Šalit s českým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem.
Stojíme před zdí, na kterou se podepisují nejen jeruzalémští kolemjdoucí, ale i poutníci zdaleka, ba celé školní zájezdy. Zpráva izraelskému kabinetu je jasná: zařiďte, ať se Gilad, chvíli voják, předtím milovník sportu a matematiky, vrátí domů!
Noam žaluje vládu i celý svět neúprosnými slovy se silným románským přízvukem. Rodina přišla z Francie, Noamovi blízcí mají kromě izraelského i občanství této evropské země. Také proto se v chladném stanu tento pátek zastavila rovněž pařížská ministryně zahraničí Michele Alliotová Marieová, kterou později při návštěvě palestinského pásma Gazy napadl rozčilený dav. (více o této události čtěte zde)
To když jí izraelský armádní rozhlas vysílající v arabštině omylem přisoudil větu, ve které označuje Giladův únos, respektive zadržování, za "válečný zločin". Tento výrok ovšem nepronesla francouzská diplomatka, ale Noam Šalit toužící po synovi, trpělivém studentovi, který v rodné galilejské osadě Micpe Hila doučoval spolužáky.
Vůz evropské ministryně napadli také příbuzní Palestinců zadržovaných v izraelských věznicích – a nejsou to zdaleka jen muži, kteří se Izraelcům postavili se zbraní v ruce, či teroristé, ale i ženy a děti. Když média (předčasně) ohlašovala Šalitovo propuštění s odkazem na dobré zdroje, tvrdila, že výměnou za jednoho Gilada Šalita prý bude propuštěno až třináct set Palestinců. Nestalo se.
Vraťte se domů
Nejen Aviva Šalitová trpí, neboť nevidí syna. Rozbouřený Blízký východ je podobných příběhů plný a Západ rád zapomíná na mladé Araby, kteří by měli stejně jako Gilad Šalit studovat, nikoli střílet nebo sedět ve vězení.
S činy a výroky Noama Šalita ovšem nesouhlasí část Izraelců, byť ze zcela jiných důvodů. Podle těchto obyvatel židovského státu by se výměnou za Gilada propuštění Palestinci mohli zapojit do boje s Izraelem. Gilad byl voják, který s nebezpečím musel počítat, míní.
Média pak připomínají, že se prý plachý Šalit přihlásil k bojové jednotce navzdory výhradám, které měl k jeho rozhodnutí lékař. Desátník, později v zajetí povýšený na rotného, trval na svém: chtěl se prý vyrovnat bratrovi Joelovi, který rovněž sloužil v první linii.
Vrať se domů, napsal kdosi na jeden z plakátů, který zdobí Giladovu zeď. Blízký východ by byl lepším místem, kdyby se domů vrátili všichni mladí, které vztek i povinnost vyhnaly na bojiště.
