Podle Ústavního soudu přišli Waldesovi o majetek podle Benešových dekretů ještě před komunistickým převratem, a proto nemají nárok na restituci. "Podmínkou pro uplatnění restitučního nároku je, že k odnětí vlastnického práva došlo až po únoru 1948," řekl při čtení nálezu soudce zpravodaj Pavel Rychetský.
Podle soudu "je politováníhodné, že rodina byla perzekvována jak nacistickým, tak komunistickým režimem". Restituce však připadají v úvahu jen v případě splnění zákonných podmínek. Waldesovi podle zákona nárok na vydání majetku nemají, a soudy to podle Ústavního soudu nemohou obcházet vlastní interpretací. "Zmírňování křivd je kompetencí zákonodárců, nikoliv soudu," uvedl Rychetský.
Kauzou se musí znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 10. Bude přitom vázán právním názorem ústavních soudců.
Advokát trojice dědiců rodiny Waldesových Ivan Chytil nechtěl nález blíže komentovat, je prý příliš brzy. "Je potřeba se s tím seznámit a uvidíme, co bude dál. První osobní dojem samozřejmě není pozitivní," řekl ČTK Chytil. Ústavní soud už letos v únoru odložil vykonatelnost rozsudku do doby, než o stížnosti rozhodne.
Podle ředitele firmy Pavla Bohumínského bude firma moci normálně působit bez hrozby majetkových tahanic. "Oddechli jsme si," řekl. Uvedl také, že vedení podniku bude hledat cestu, jak veřejnosti zpřístupnit unikátní obraz Františka Kupky Dáma s patentkou, který je vlastnictvím podniku a o níž se také vedl spor.
Spory o majetek se táhnou už 16 let
Pře mezi oběma stranami se táhnou od roku 1994, kdy stát prodal výrobce knoflíků a patentků novým vlastníkům. Dědicům zakladatele firmy Zikmunda Waldese se to nelíbilo a začali se s novými akcionáři přetahovat v restituci o polovinu pozemků pod vršovickou továrnou i drahé obrazy.
Noví akcionáři argumentovali, že protistrana nemá na část firmy nárok, protože továrna byla v roce 1945 znárodněna na základě Benešových dekretů a restituce se tak na tento majetek nevztahuje. Dědicové s touto interpretací ale nesouhlasili a opírali se o názor, že továrnu zabavila Velkoněmecká říše během druhé světové války a při následném znárodňování tak Československo nevzalo podnik majitelům, ale přímo Německu. Benešovy dekrety se tak podle právních zástupců Waldesů na tuto firmu nevztahovaly.
Až do roku 2005 se dědicům nedařilo přesvědčit soudy o svém vlastnictví. Zvrat nastal až při dovolání restituentů u Nejvyššího soudu, který jejich nároky uznal za oprávněné. Od té doby se soudci přikláněli na stranu restituentů. Nejvyšší soud pak loni v září přikázal novým vlastníkům část továrny a dalšího majetku vydat.
Ústavní soud nyní dlouholetý spor opět otočil o 180 stupňů. Přiklonil se k výkladu, podle kterého se Waldesovi po válce znovu stali formálně vlastníky podniku.
Kauza Koh-i-noorSpor o polovinu pozemků pod vršovickou továrnou a drahé obrazy, mimo jiné od Františka Kupky, trvá od roku 1994. Až do roku 2005 dávaly soudy za pravdu akcionářům Koh-i-nooru, kteří firmu privatizovali a od té doby do ní investují a provozují ji. Pak ale kartami zamíchalo dovolání restituentů u Nejvyššího soudu, jenž jejich nároky uznal jako oprávněné, a soudy začaly rozhodovat v jejich prospěch. V roce 2009 Nejvyšší soud potvrdil rozsudek, že noví vlastníci musí část majetku potomkům vydat. V prosinci 2010 ale Ústavní soud rozsudky o navracení majetku zrušil. |
