Je krátce po poledni a na celý pokoj drnčí telefon. S obavami beru podivně vypadající číslo. "Dobrý den, tady David, volám ze satelitního telefonu. Mohu mluvit?" ozve se ostýchavě z telefonu.
Odkud mi právě voláte?
Volám vám z Karenského státu ve východní Barmě.
Je teď vaše rodina s vámi?
Ano, jsou se mnou.
Berete je sebou na každou misi?
Na každé misi se mnou nejsou. V Barmě tráví asi tak polovinu roku. Většinou se mnou chodí, když se pohybujeme s vesničany. Nechodí se mnou do hodně nebezpečných oblastí, kde se dají očekávat boje.
FREE BURMA RANGERSOrganizace Free Burma Rangers vznikla v roce 1997 při velkém útoku barmské armády v Karenském státě, před kterým uteklo sto tisíc lidí. David Eubank tehdy pomáhal jen s jedním karenským lékařem. Dnes v etnických oblastech působí 250 rangerů rozdělených do 53 týmů, do Barmy vyráží na jeden až dva měsíce dlouhé mise. Jejich hlavním úkolem je poskytovat základní zdravotnickou péči vesničanům, ale také dokumentovat zločiny z válečných zón. Týmům FBR poskytují ochranu oddíly etnických armád. |
I pro ně platí, že v případě útoku zůstávají vždy s Barmánci, třeba až do konce.
Co vás vlastně k této práci přivedlo?
Vyrůstal jsem v Thajsku, můj otec je misionář a do těchto problémů jsem byl vždycky nějak zapojený. V roce 1993 mě poprvé oslovili lidé z etnických menšin a v roce 1996 jsem se setkal se Su Ťij, což mě ovlivnilo. O rok později jsem pak zažil první velký útok barmské armády. V roce 1997 jsem začal pomáhat, na začátku jsem byl jen já a jeden karenský medik.
Dnes je v organizaci 250 rangerů. Jak je vybíráte?
My je nevybíráme, vybírají je samy etnické organizace. My máme tři základní požadavky. Budoucí rangeři musí umět číst a psát, musí milovat lidi a musí mít fyzické a morální předpoklady tu práci dělat. Musí být schopni jít dlouhé kilometry těžkým terénem s batohem na zádech a za každých okolností zůstat s vesničany.
Prochází tito lidé speciálními testy než vyrazí na první misi?
Musí projít několikatýdenním kurzem, kdy každý den prochází psychickými a fyzickými testy. My ale lidi nevyhazujeme. Když propadnou, mohou to vždycky zkusit znovu, dokud neprojdou.
Děti, které musí v etnických oblastech utíkat před barmskou armádou
Nosí u sebe rangeři zbraně?
Devadesát procent lidí u sebe zbraň nemá. Když zbraň mají, nikdy ji nesmí použít k útoku na barmskou armádu, vždy jen v nejhorších případech k obraně sebe nebo vesničanů.
Vy zbraň nosíte?
Ne vždy, to záleží na tom, kde se zrovna pohybujeme.
Nejvíc se bojím, že selžu
Kolik rangerů už na misi zemřelo?
Na misích už zemřelo osm lidí. Polovina z nich na malárii, tři byli zastřeleni barmskou armádou.
VYPÁLENÁ VESNICELidé z vesnice Tha Dah Der se v červenci 2010 dověděli o chystaném útoku barmské armády. S částí svého majetku utekli do džungle. Barmská armáda vypálila školu, kostel a další domy. Bez střech nad hlavou se rázem ocitlo 540 lidí. Podobným způsobem bylo v posledních patnácti letech ve východní Barmě vypáleno asi 3500 vesnic. |
Barmská armáda vás vždycky může zastřelit. Já se ale nejvíc obávám toho, že neudělám to nejlepší, co jsem mohl.
Vesnici Tha Dah Der, jejíž obnově pomohli krz organizaci Člověk v tísni i Češi, v červenci vypálila barmská armáda. Jak se to stalo?
V té oblasti se pohybuje hodně vojáků a v minulosti už se jí pokusili vypálit třikrát. Často také na vesničany střílí. Karenským vojákům se ji ale vždy dařilo ubránit.
V čem byl tentokrát útok jiný?
Přišly daleko početnější oddíly a jejich velitel dostal od svého velitele jasný úkol. Jestli se chceš vrátit domů a mít dobrou reputaci, znič Tha Dah Der. Karenská armáda tentokrát nebyla dobře připravená a útok byl silnější než jindy. Barmští vojáci vypálili nejméně 40 ran z těžkých zbraní a používali i automatické pušky. Vesničané naštěstí stačili utéct a při útoku zemřel jen jeden karenský voják.
Free Burma Rangers právě vycvičili 13 nových týmů, které pomáhají v pohraničí
Šéf FBR David Eubank (vlevo) s ministrem financí USA Timothy Geithnerem
Co všechno vojáci ve vesnici zničili?
Zapálili jeden z největších kostelů v karenském státě, školu i další budovy. Naštěstí to bylo v deštivém období, jinak by byly škody ještě větší.
Armáda většinou do zničených vesnic pokládá miny, aby se lidé nemohli vrátit. Mohou lidé zpátky do Tha Dah Der?
Armáda tam nestačila dát tolik min, protože na ně zaútočili karenští vojáci. Vesnici jsme znovu otevřeli před čtrnácti dny a za pomoc bych chtěl moc poděkovat i Čechům. Útok se však může kdykoli zopakovat.
