Ekofarmu, která je jednou z nejkontroverznějších staveb celé Šumavy a má změnit tvář obce, staví Luboš Frank, finančník z Dolních Břežan u Prahy. Dnes už téměř dokončená usedlost stojí na místě původního německého statku, který před válkou dominoval obci.
"Nedávno jsme přikoupili další pozemky blízko ekofarmy a celkem i s pronajatými pozemky má ekofarma k dispozici asi 90 hektarů. Z mléka vlastních zvířat bude vyrábět ovčí, kozí a kravský bio sýr. V suterénu počítáme s pecí na chleba, který se bude péct podle dochovaných receptur bez chemických přísad, v bio kvalitě," vypráví Luboš Frank.
Jeho spolupracovníci ho označují za vizionáře, který 'přemýšlí jinak než ostatní'. Frank postupuje stejně jako desítky dalších stavebníků na Šumavě – usedlost v jedné z nejcennějších šumavských lokalit se totiž nestaví podle původního plánu, na který bylo vydáno stavební povolení.
"Je to další ze šumavských staveb, která je v rozporu s projektem. Ale tady je ten rozpor trochu větší. Objem stavby násobně vzrostl. Stavební povolení bylo vydáno na necelých 900 metrů čtverečních a nyní je zastavěno okolo 1 200 metrů čtverečních, výška budovy narostla o více než čtyři metry," vypočítává náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava Tomáš Hlavatý.
Majitel ekofarmy Luboš Frank se snaží stavbu hájit. Některé změny původního plánu investor zdůvodňuje novými zákonnými normami, podle nichž se musí řídit.
"Od vydání stavebního povolení uplynulo několik let, během nichž tu byly sněhové kalamity a v této souvislosti byly revidovány požadované hodnoty kvůli zatížení sněhem. V Horské Kvildě vzrostly téměř trojnásobně," reaguje na výtky Frankův projektant Pavel Čurda.
"Z tohoto důvodu musely být nosné konstrukce statikem nově navrženy tak, aby odpovídaly současným požadavkům. Došlo tedy k mírnému nárůstu absolutní výšky hřebene v řádu desítek centimetrů," dodává Čurda.
Ekofarma se nerozšířila jen do výšky kvůli novým limitům na zatížení sněhem. Nové metry nabrala také v podzemí.
Mnozí místní lidé upozorňují, že za loňský rok se kvůli stavbě farmy na hranici první zóny národního parku vyvezly z Horské Kvildy tisíce tun vybagrované zeminy a na oplátku se přivezly tisíce tun betonu na mohutné základy a podzemní garáže. Projektant Čurda tvrdí, že převážná část zeminy zůstala na místě kvůli zásypu a terénním úpravám. Vytěžené kameny se prý využily při obložení usedlosti.
Celou stavbu objemných garáží pro úschovu farmářské techniky vysvětluje poměrně překvapivě. Podle něj jsou sklepní prostory ke krajině ohleduplné a ochraňují krajinný ráz.
"Využít v novostavbách sklepní prostory je naprostou samozřejmostí, bez které není možné se v exponovaných horských nebo chráněných oblastech obejít. Sklepní prostory jsou pod úrovní terénu a pro návštěvníka neviditelné," ujišťuje projektant.
"V Čechách se podzemním prostorům investoři kvůli výrazně vyšším investičním nákladům vyhýbají. Důsledkem je povalování všeho nepotřebného v okolí těchto objektů a často tím dochází k výraznému poškození charakteru krajiny," vysvětluje Čurda.
Správa národního parku by měla v příštích dnech rozhodnout o tom, jaký postoj ke změnám zaujme. Vydá takzvané závazné stanovisko, bez něhož nemůže stavební úřad úpravy povolit.
Podle dosluhujícího starosty Horské Kvildy Jana Janouška stavební úřad už úpravy prakticky povolil tím, že stavbu 'jenom' pozastavil a dal investorovi lhůtu tři čtvrtě roku na doplnění změn.
"Nevěřím tomu, že by stavební úřad nechal stavbu zbourat nebo upravit na původní výšku," říká Janoušek. "Doufám, že to povolí. Pokud to skutečně bude ekofarma, a ne apartmánový dům, bude to jedině přínos pro obec," dodává.
Vyjádření úředníka stavebního úřadu v Kašperských Horách Jana Egera se nepodařilo získat. S veřejností dlouhodobě nekomunikuje.
Přestože je stavba farmy úředně pozastavená, dělníci na dokončení dál usilovně pracují. Do konce roku by měly být provedeny finální terénní úpravy. Podle nového zastupitele a jednoho z možných kandidátů na budoucího starostu Horské Kvildy Jiřího Slaby se jedná o jednoznačný příklad z nynější šumavské stavební praxe.
"Investoři se snaží své stavby upravené oproti původnímu stavebnímu povolení dotáhnout do nejvyššího stupně rozestavěnosti, aby pak stavební úřad měl obavy to zbourat. Náklady na zbourání stavby totiž hradí v první fázi nejčastěji státní správa, která je pak vymáhá na investorech. Černý Petr ale stejně nakonec zůstává na státu. Táhnoucí se soudy a nekonečná odvolání si stavební úřad nedovolí riskovat," předpovídá Slaba.
