Patnáctiměsíční Vojta sedí na klíně své maminky a hraje si s autíčkem. Pravou rukou ho rozjede, levou si ho přitáhne zpátky. Při pohledu na jeho obratné prstíky lze jen stěží uvěřit tomu, že o dva z nich málem přišel.
Když s chlapcem přiletěl 20. srpna do nemocnice vrtulník, měl téměř zničené dva prsty na levé ruce. Prostředníček visel jen na malém kousku tkáně v základním článku, z prsteníčku zůstal pouze střední článek.
"Přítel brousil šrouby v garáži, Vojtíšek běhal po dvoře. Najednou se přítel otočil a Vojta mu strčil do brusky prsty," připomíná osudný den chlapcova maminka Petra Gábová.
Sama osmnáctiletá matka byla právě na brigádě, o úrazu se dozvěděla od přítele vzápětí poté, co se postaral o zraněného chlapce. Ještě před příletem záchranářského vrtulníku mu stáhl ruku, aby nekrvácela a spolu s chlapcovou babičkou použil na zraněné prsty všechen led z mrazícího boxu v ledničce.
Plastičtí chirurgové v budějovické nemocnici se rozhodli pro záchranu prstů malého pacienta přesto, že zákrok u tak malého dítěte je nesmírně obtížný.
Cévy v prstech šil lékař jehlou dlouhou tři milimetry
"Malinké děti mají na prstících extrémně malé průměry cév. To je v naprosté většině případů připravuje o možnost provést jejich úspěšné vrácení. Prostředníček měl u malého Vojtíka velkou naději na přežití, proto jsme operaci zahájili rekonstrukcí tohoto prstu," uvedl zástupce primáře oddělení plastické chirurgie nemocnice Pavel Kurial, který Vojtu operoval.
O zcela amputovaný prst specialisté bojovali pomocí největšího možného zvětšení mikroskopu a jejich úsilí se po čtyři a půl hodinové operaci vyplatilo.
O náročnosti operace svědčí mimo jiné skutečnost, že plastický chirurg musel obnovit znovu krevní oběh v amputovaném prstu sešitím tepny a dvou žil o průměrech 0,3 milimetru.
Na spojení takto malé cévy je potřeba po obvodu udělat pět až sedm spojovacích stehů. U dospělých se průměr cév na prstech pohybuje od jednoho do 1,5 milimetru. Zákrok dělá operatér pod mikroskopem a používá šicí jehlu dlouhou tři milimetry s nejtenčím dostupným šicím materiálem, který je pouhým okem neviditelný.
"Dostali jsme se na hranice našich možností. Pro srovnání si představte, že jsme skokani do dálky, kteří jsou natrénovaní na to, aby skočili osm metrů. A kolega Pavel Kurial tímto výkonem skočil 8,50 metru," srovnává primář oddělení plastické chirurgie Vladimír Mařík.
Vojta byl po čtrnácti dnech strávených v nemocnici propuštěn domů. Čtyři týdny mu lékaři fixovali kosti v operovaných prstech pomocí drátků, nyní dochází s matkou třikrát týdně do nemocnice na rehabilitaci.
Lékaři předpokládají, že má díky úžasným hojivým schopnostem a nervové regeneraci jako každé zdravé dítě velkou naději na úplné zahojení.