Povodeň je na mnoha místech ve světě zcela běžným jevem. Už od školních let všichni víme, že voda, která v České republice naprší, odteče na různé strany do různých moří.
Povodně jsme však považovali za něco neskutečně cizího a vzdáleného. Pomalu jsme zapomněli, že velká část české krajiny byla v historii modelována vodou, a byli jsme utvrzováni v přesvědčení, že dnes krajinu utváří a modeluje hlavně člověk.
Pohledem do povodňových statistik zjišťujeme, že se v průběhu 20. století významné povodně téměř nevyskytovaly. Po roce 1995 se větší povodně objevují téměř každoročně a rok 2010 si budeme pamatovat jako rok s opakovaným výskytem velkých povodní.
Proč se nepoučíme?
Vždy po velké povodni (1997, 2002, 2006, 2009) se ptám sám sebe – jak je možné, že nám voda bere životy? Proč neumíme před velkou vodou dostatečně včas odejít do bezpečí? Neumíme, nebo nechceme? Co můžeme, abychom povodně zvládali lépe? Možná nám všem chybí jistá míra pokory, která by nám pomohla porozumět tomu, co se v krajině zasažené povodní děje.
Povodeň začíná tvorbou oblačnosti nad Atlantikem nebo někde ve Středomoří. To je okamžik, kdy musí meteorolog zpozornět, situaci sledovat, analyzovat a postupně vyhodnocovat. Proto má každý stát (a Česká republika není výjimkou) svou předpovědní a výstražnou službu, která je zodpovědná za dostatečně přesnou a včasnou předpověď srážek a dalších extrémních jevů.
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) počítá vlastní meteorologický i hydrologický model, má sítě přízemního měření a pozorování, má meteorologické radary, informace z bleskových čidel a data z meteorologických družic.
Předpověď je však vždy zatížena jistou mírou nejistoty, a proto musíme neustále zlepšovat modely, vzdělávat odborníky a mít dostatek informací o aktuálním stavu atmosféry a hydrosféry. To je první krok.
Spolupráce meteorologů s IZS je důležitá
Dalším krokem je osvědčená spolupráce ČHMÚ s Hasičským záchranným sborem a dalšími složkami Integrovaného záchranného systému (IZS). Výše uvedená nejistota předpovědních informací Hasičskému záchrannému sboru hodně komplikuje situaci, ale společně jsme se naučili tyto nejistoty zvládat.
Informace o velkých srážkách, povodňových stupních a vývoji pro nejbližší hodiny spolu zcela běžně konzultujeme tak, abychom hasičům usnadnili jejich nelehké rozhodování, které nemůže být nejisté. Cestou IZS se informace dostávají co možná nejblíže k občanům, zároveň jsou k dispozici informace v médiích (hlavně Česká televize, Český rozhlas a internet).
Veřejnost musí chápat, co se děje
Třetím krokem k pochopení je reakce veřejnosti na obrovské množství informací, které jsou dnes k dispozici. Část veřejnosti informace nesleduje, část jim nevěří a pouze část se snaží zjistit více a na informace reagovat.
Předpověď vydatného deště pro kraj nebo i více krajů nemůže být signálem k útěku. Ale je to signál pro všechny, kdo bydlí u vody, aby zpozorněli. Pokud celou noc intenzivně prší, tak je určitě vhodné sledovat vodu v řekách, potocích a potůčcích.
Dnes už přece víme, že se voda může zvednout hodně rychle a dostat se poté k informacím může být velice obtížné (výpadky elektřiny, mobilního signálu i pozemních zpráv od sousedů jsou potom běžné).
Bohužel si začínáme na informace o velkých deštích a povodních zvykat a asi jim nepřikládáme dostatečnou váhu. Jak jinak si vysvětlit, že někdo odmítne evakuaci i za zcela jasně nebezpečné situace? Ohrožuje tím nejen sebe a své blízké, ale „zbytečně“ zaměstnává hasiče v dalších hodinách, když už je opravdu zle.
Důležité je nezapomenout
Čtvrtým krokem k pochopení je dobrá paměť. Až opadne voda a vyschnou zdi, bude jednoduché zapomenout. Velká voda se může vyskytnout kdekoliv a kdykoliv. Z nedávné historie máme už několik zapomenutých poučení – Troubky, Lichnov, Metly, Jeseník nad Odrou a mnohá další.
Je tedy možné připravit jednoduché desatero, které nám pomůže zvládat povodně? Manuál, který nám nedovolí zapomenout?
meteorologovo desatero1. Funkční předpovědní a výstražná služba. 2. Funkční a akceschopný IZS pod vedením Hasičského záchranného sboru. 3. Rychlý a srozumitelný přenos informací až k občanům. 4. Znalost a poučenost každého z nás pro jednotlivé krizové situace. 5. Přiměřené, ale dostatečně represivní pravomoci (nucená evakuace, ochrana majetku, okamžitá reakce na případné rabování). V této oblasti lze dokonce jít tak daleko, aby si lidé, kteří se odmítnou evakuovat, museli případný zásah helikoptéry zaplatit. 6. Mezioborová spolupráce při odstraňování škod (uvedení krajiny do stavu před povodní nemusí být nejlepším řešením). 7. Realizace přírodě blízkých opatření v krajině směřujících k lepšímu hospodaření s vodou v době jejího přebytku i nedostatku. 8. Vhodné hospodaření na záplavových územích a rozumná stavební aktivita. 9. Zodpovědnost majitele pozemku za škody. 10. Vzájemné porozumění. |
Každá část uvedeného desatera najde své zastánce i odpůrce. Minimálně bychom se měli pořádně zamyslet a zamýšlet.
