Podle předsedy odvolacího soudu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Patricka Robinsona byli svědci během prvního procesu zastrašováni. "Soudní tribunál zjevně nedocenil hrozbu zastrašování svědků, která narušila integritu přelíčení," řekl podle BBC Robinson.
Haradinaj a jeho dva blízcí spolupracovníci Idriz Balaj a Lahi Brahimaj byli následně umístěni do vazby. Haradinaj podle agentury AP během slyšení nedal najevo žádné emoce.
Žalobci Haradinaje obviňují, že se během ozbrojeného konfliktu v Kosovu dopustil jako velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) zločinů proti lidskosti. Přičítá mu odpovědnost za vraždy, pronásledování, znásilňování a kruté zacházení se srbskými, ale také albánskými civilisty, kteří byli označeni za kolaboranty se Srby.
K soudu přišel dobrovolně
Haradinaj je nejvýše postaveným kosovským Albáncem, který se doposud před ICTY musel zodpovídat. V roce 2005 rezignoval na premiérský post a dobrovolně se dostavil k haagskému soudu. Mezi obyvateli Kosova se těší značné popularitě.
Idriz Balaj byl během konfliktu velitelem obávaných speciálních jednotek UÇK Černých orlů, Lahi Brahimaj byl jeho zástupcem. Zatímco Balaj byl v prvním přelíčení stejně jako Haradinaj zbaven všech obvinění, Brahimaj byl uznán vinným ve dvou případech mučení a krutého zacházení se zajatci a odsouzen k šesti letům vězení.
Žalobci se proti těmto rozsudkům rovněž odvolali a soud dnes rovněž nařídil vrátit jejich případ k dalšímu projednání.
KosovoVyhlášením samostatnosti Kosova v únoru 2008 vyvrcholilo několik století trvající a nezřídka konfliktní soužití Albánců a Srbů na tomto území. Kořeny současných událostí přitom sahají do osmdesátých let minulého století, kdy bylo Kosovo autonomní oblastí socialistické Jugoslávie. Po vlně stávek a demonstrací však byla v roce 1989 jeho poměrně široká autonomie omezena a posléze zrušena. Kosovští Albánci na to zareagovali v roce 1991 vyhlášením Kosovské republiky, kterou ale Srbsko odmítlo uznat. Marná snaha zástupců Prištiny přimět světové politiky k řešení otázky statusu Kosova vedla k postupné radikalizaci nálad v zemi. V polovině devadesátých let pak na scénu vstoupila uzbrojená Kosovská osvobozenecká armáda, která provedla řadu útoků na srbské cíle v oblasti. Napjatá situace v Kosovu přerostla na podzim 1997 v otevřený střet mezi příslušníky UÇK a srbskými silami. I přes opakovanou snahu mezinárodního společenství o mírové řešení sporu pokračovaly oboustranně bezskrupulózní boje s různou intenzitou až do 10. června 1999. Tehdy se po bezmála 80 dnech bombardování letouny NATO začaly srbské jednotky stahovat z Kosova. Po skončení bojů sice Kosovo formálně zůstalo součástí Srbska, ale fakticky se stalo mezinárodním protektorátem pod kontrolou vojenské mise KFOR a Prozatímní civilní správy OSN v Kosovu. Následný pokus zmocněnce generálního tajemníka OSN Marttiho Ahtisaariho o diplomatické řešení statusu Kosova skončil ve slepé uličce. V únoru 2008 pak vzali kosovští politici řešení do vlastních rukou a vyhlásili samostatnost. Nezávislost někdejší srbské provincie dosud uznalo 69 států. Vedle USA, Francie či Německa k nim patří i Česká republika. |
