Pro zájemce o vstup do dobře placených diplomatických služeb nabízím krátký výčet předností, které se cení:
Vyplatí se mít v životopise členství v KSČ. Tedy v případě, že člověk předvedl takovou politickou prozíravost, že do KSČ vstoupil až v roce 1989. Zároveň je však nutné, aby po pádu totality obrátil a vstoupil do některé z pravicových stran. Kandidát na post velvyslance tím totiž názorně ukazuje, že politikou žije od mládí a nebojí se angažovat.
Strmá politická kariéra pak musí být doprovázena schopností finančně slušně zabezpečit svou rodinu. Manželku (případně manžela), eventuálně další příbuzné je prima "zaparkovat" v nějaké výdělečné soukromé firmě, aby byl jakýkoli vedlejší příjem hravě vysvětlitelný. Když si člověk přesto musí peníze půjčit, třeba na stavbu rodinného domku ve Slaném, je dobré se dohodnout s věřiteli, že nechtějí, aby jejich jména byla zveřejněna. To proto, aby se pak v úvěru nikdo zbytečně nešťoural.
K přednostem českých velvyslanců zřejmě bude nově patřit i schopnost odvděčit se své straně a jejím příznivcům pomocí provizí ze státní kasy. Jako to chtěl udělat tehdy ještě ministr financí Vlastimil Tlustý s fotbalistou Milanem Barošem. Fotbalista se nechal vyfotit na billboardy ODS a Tlustý mu za to neváhal slíbit desetimilionovou dotaci.
Při vysvětlování takového obchodu je však třeba umět si stát za svým. Přesně po vzoru Vlastimila Tlustého: "Musím vám říci, že je naprosto běžné - nejen v politice - že za podporu je podpora. U opozice bych to určitě kritizoval, tak jako jsem byl kritizován já. Ale říkám, že je to přípustné," trval si na tom.
Výhodou také je umět na své protivníky nastražit past. Třeba se nechat nafotit polonahý ve vířivce v objetí s figurantkou a pak snímky nabízet pokoutně k prodeji svým stranickým kolegům. I když za to pak člověka vyhodí ze strany, není třeba se obávat, že by taková věc zájemce o post velvyslance diskvalifikovala. Právě naopak.
Kdo má zájem pracovat v diplomatických službách, měl by propříště pamatovat i na to, že se stranického dresu a ideologie nesmí držet příliš zarputile. Cení se například schopnost nebát se pomoci svrhnout vlastní vládu, zvláště je-li to v době, kdy se jí daří a je na ni upřen zrak celé Evropy.
Když pak ještě člověk přejde fakticky do tábora opozice a pomůže jí prosazovat její návrhy a zákony, naděje na získání tolik ceněné velvyslanecké trafiky se ještě zvýší. No řekněte: koho jiného by měl stát odměnit?
