Nyní kniha vychází v novém překladu Šárky Krtkové a s novým, byť poněkud zavádějícím názvem: Řídil jsem Třetí říši (v originále jsou to pouze Erinnerungen, tedy Vzpomínky).
Ať tak či onak jde o paměti slavné, citované a rozporuplné. Vznikly během let 1946 až 1966, kdy si Speer v berlínské Špandavě odpykával trest, k němuž ho odsoudil tribunál v Norimberku. Jelikož vězni nesměli psát životopisy, Speer své postřehy zaznamenával často narychlo, improvizovaně – od toaletního papíru až po obaly od cigaret.
Sepsal na dva tisíce stran vlastního materiálu, které doplnil informacemi z archivu ministerstva zbrojní výroby, které řídil v letech 1942 až 1945. Ve svém doslovu mimo jiné děkuje historikovi Joachimu Festovi, který bývá označován za "tichého spoluautora" Speerových pamětí.
Mnozí historici je považují za jeden z nejdůležitějších pramenů o fungování nacistického aparátu – Speer ho zdaleka nepopisuje jako dobře namazaný stroj, ale upozorňuje na mocenské spory, boje mezi ministerstvy, křížící se pravomoci i naschvály mezi "Hitlerovými muži".
Životopisy známých osobností na knihy.idnes.czVyberte si některé z biografických díl na knihy.idnes.cz. |
Hitler chtěl kolem sebe mít hloupé ženy
Jiní však poukazují na autorovu stylizaci: Speer v knize dokonce tvrdí, že na jaře roku 1945 plánoval zavraždění Hitlera, což je však zjevný výmysl. I na jiných místech se snaží umenšovat vlastní vinu a jen velmi opatrně se zmiňuje o koncentračních táborech a holokaustu.
A tak když popisuje svou cestu kolem doutnající berlínské synagogy po Křišťálové noci v listopadu 1938, všímá si především rozbitého skla. "Pocítil jsem aspoň na letmý okamžik, že začalo něco, co má skončit zničením jedné skupiny našeho národa? Že to změní i mou morální podstatu? Nevím. To, co se dělo, jsem bral spíše lhostejně," píše Speer. Lhostejně bral i to, že se horečná zbrojní výroba opírala také o otrockou práci vězňů a nuceně nasazených. On byl přece Hitlerův architekt, kterého se politické události netýkaly a jež vnímal "pouze jako působivou kulisu".
Tu působivou kulisu nicméně popisuje dost plasticky, s řadou pozoruhodných detailů. K těm patří i Hitlerův vztah k ženám. Vůdce prý v žádném případě nechtěl mít ve svém okolí ženy duchaplné. A podle Speera v přítomnosti Evy Braunové zcela neomaleně tvrdil, že "velmi inteligentní lidé by si měli vzít primitivní a hloupou ženu".
