Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) je vrcholem kariéry lidí z bezpečnostní branže. Práci "českých Bondů" obestírá tajemství, pochopitelné z obav před prozrazením. Veřejnost tak vnímá jejich práci skrze aféry a spekulace, které vyplavou do médií.
"Jsme v poněkud nešťastné pozici, protože pomluvám a osočením se stejně jako všechny tajné služby u nás i ve světě nemůžeme bránit jasným prohlášením a vysvětlením," říká mluvčí služby Bohumil Šrajer.
Komunistická minulost
ÚZSIÚřad pro zahraniční styky a informace. První rozvědka demokratického státu - ÚZSI FMV, vznikla oficiálně 16. února 1990 rozkazem tehdejšího ministra vnitra Richarda Sachra. Předtím prováděla špionáž takzvaná I. správa SNB, podléhající StB. Po rozdělení republiky vznikl 1. ledna 1993 ÚZSI MV. V roce 1994, po přijetí zákona o zpravodajských službách, vznikla současná rozvědka. |
Jisté stigma si služba nese od svého počátku. Podobně jako vojenská rozvědka totiž nevznikala na zelené louce, ale přerodila se z komunistické tajné služby. Se všemi následky. I ona se hájila ojedinělosti své práce a materiálů, které měla k dispozici. Odvolávala se na to, že nemá nic společného s šikanou disidentů a občanů Československa.
Měla i jednu výhodu: informace a kontakty, které se na rozdíl od kontrarozvědky hodily i novému demokratickému státu. Nahrála jí válka v Perském zálivu a další konflikty, kde noví spojenci potřebovali právě zdroje v oblastech, kde byla česká špionáž vždy silná v kramflecích.
Tento pragmatismus ale od počátku narážel na mravní dilema, zda tato výhoda vyvažuje faktické uznání lidí z StB a jejich agentů.
Rozvědce také škodí, že jako jediná služba nemá parlamentní kontrolu. Kontrola dalších služeb je sice spíše formální a poslanci nemohou do živých spisů, ale existuje. Na příkladu Bezpečnostní informační služby (tedy tajné služby působící na rozdíl od rozvědky na území Česka) lze vidět, že už pouhé pravidelné zpovídání se před poslanci a neustálé dotazy novinářů tajnou službu kultivují a učí ji komunikovat s veřejností i v rámci omezených možností.
"Navíc je stejně jako její komunistická předchůdkyně, špionáž StB, stále podřízena ministerstvu vnitra," upozorňuje na další problém bezpečnostní expert Andor Šándor.
Rozhněvaný exředitel
Rozvědka se dlouho větším skandálům vyhýbala. Citelnou ránu ji paradoxně zasadil její bývalý šéf Karel Randák. Byl zřejmě dobrým zpravodajcem; jeho práci ocenili i spojenci v NATO. Osobně se například účastnil vysvobození tří českých zajatců zadržených v Iráku.
Ve vedení ÚZSI se ale choval poněkud zvláštně. Nechal si narůst vousy, aby ho na fotografiích nikdo nepoznal, na druhou stranu osobně vyrazil do Rakouska pro podnikatele Tomáše Pitra a ještě se tím pochlubil.
Randák na archivním snímku s vousy ...
... a na loňském snímku hladce oholen.
Vše vyvrcholilo po jeho odvolání exministrem Ivanem Langerem v roce 2006. Randák podle všeho tento krok osobně neunesl a stala se z něj neřízená střela.
"To, jak pan Randák vystupuje proti vládě, ale i způsob, jakým ho vláda odvolala, nás poškodil především u zahraničních partnerů. Například jeho kritika bezpečnostních opatření při hrozbě útoku na židovské město v Praze byla naprosto neprofesionální," tvrdí Šándor.
Podobně se vyjádřil i publicista a odborník na tajné služby Karel Pacner. "Je to smutné. Chování pana Randáka mne překvapilo a vůbec mu nerozumím," řekl Pacner.
Službu zpolitizovali jiní, hájí se Randák
Randáka se týká i kauza Savoy a ovlivňování poslední volby prezidenta. O jeho řídicí roli sice zatím nikdo žádné důkazy neukázal, ale otevřeně o ní mluví jak odborníci, tak politici. K další nepokrytě politické akci se už sám přihlásil. Do médií začal rozesílat fotografie zachycující expremiéra Topolánka, další politiky a lobbisty na dovolené v Toskánsku.
Takové selhání sice bývalého, ale přece jen vysoce postaveného státního úředníka, který velel rozvědce, je alarmující. Muž, který by měl být především loajální, ne k politikům, ale službě kterou řídil, ji naopak využil pro svou pomstu či osobní ambice.
Randák přitom takové motivy svého chování odmítá. "Já to nezpolitizoval. Naopak do politické roviny to dostali lidé, kteří mne odvolali," tvrdí bývalý ředitel. "Podle zákona musím mlčet o informacích, které jsem získal jako pracovník služby, a to dodržuji. Nikdo mi ale nemůže zakázat, abych využíval svých práv občana republiky," brání se.
Současný Randákův vztah k jeho bývalé službě odráží obraz doby, kdy politika zasahuje i do sféry, kam by prsty podobným způsobem strkat neměla. A lze si jen přát, aby ÚZSI měl příště při volbě lidí do vedení šťastnější ruku.
