Dorazilo dvanáct nových lékařů a s nimi přijel i newyorský policista v penzi. Sotva si odložili zavazadla, přivezli nového pacienta. Mladého muže, potřeboval amputaci. Z naší kuchyně jsme rychle udělali operační sál, židle musely jít pryč a zraněného jsme dali na kuchyňský stůl.
Bylo to hodně zvláštní. Oni si přivezli moderní vybavení a začali toho muže operovat. Půl metru od hlavy hlavního chirurga se vařily na plotně špagety. Když začali řezat kost, musela jsem pryč. Nevydrželi to ani mnozí další.
Provizorní tábor ve čtvrti Delmas 33.
Operace nohy zraněného muže na jídelním stole v kuchyni.
Později jsem na chodbě centra potkala Saschu. Je to hubená mladá žena s rozcuchanými vlasy. Nesla velkou lopatu. "Co sakra zrovna teď děláš s lopatou," zeptala jsem se jí. "Jdu zahrabat tu amputovanou nohu někam na dvůr," řekla.
Přišla další pomoc. U přední brány našeho areálu zastavil velký kamion, řidič říkal, že veze jídlo z Dominikánské republiky. Zásilka je prý právě pro naše centrum. Bylo to asi 700 balíků rýže, fazolí a dalšího jídla. Složili to na naši příjezdovou cestu. Okamžitě se začal sbíhat dav. Hned jsme jim začali jídlo rozdávat. Ti lidé už týden nejedli, nebylo zrovna bezpečné to jídlo jen tak nechat.
Lidé si tu pomáhají...Šest dní po zemětřesení poskytla Lenka Hellerová redakci iDNES.cz rozhovor. - celý rozhovor čtěte zde |
Další den ráno nás probudily nové otřesy. Začali jsme tomu říkat "haitský budíček". Dorazili další pacienti a přijeli další čtyři lékaři.
Dopoledne nám dovezli zraněnou mladou ženu. Měla ošklivé poranění břicha. Pod troskami byla osm dní. Prý přežila jen díky tomu, že pila krev člověka, který zemřel vedle ní. Takový boj o život si nedovedu vůbec představit.
Tým dobrovolníků z tábora ve čtvrti Delmas 33.
Potravinová pomoc z Dominikánské republiky.
Jsme hrozně unavení. Přesto jde ale nálada docela nahoru. Díky darům jsme měli v táboře skvělou večeři. Alespoň pro dnešek. Po večeři Mark (další z kolegů) rozhodl, že děti potřebují trochu zábavy. Z malých kbelíků, obrácených dnem vzhůru, se staly rázem bicí. Asi stovka dětí začala tančit a zpívat. Lékaři a ostatní se přidali, bylo to cosi nebeského uprostřed těch okolních ruin.
Plně si uvědomuji, jak to vypadá mimo náš dům, na řadě míst světa hladoví a umírají lidé. Ale tady u nás alespoň nyní spí asi 300 lidí, o které je postaráno a oni se cítí alespoň trochu bezpečně. Mezinárodní společenství bude i dál pokračovat v plánování své pomoci, aby byla co nejefektivnější. Než s tím skončí, budou se o všechno starat obyčejní lidé z celého světa, kteří se to rozhodli vzít do vlastních rukou, aniž by měli nějaký plán. Zatím to funguje.
Lenka Hellerová
|
Sedmadvacetiletá Češka vystudovala na New School v New Yorku manažerství neziskových organizací. Na Haiti je sedm měsíců, přijela sem pomáhat své haitské profesorce při výzkumech. V současnosti spolupracuje s neziskovými organizacemi Amurt a Konpay. Nyní pomáha v centru, které je ve čtvrti Delmas 33 hlavního haitského města. Lenka Hellerová prožila většinu svého života v USA, má ale stále český pas.
