Může někdo zařídit u prezidenta republiky milost? Kancléř Jiří Weigl tvrdí, že je to absolutně nemožné. "Pan prezident si do toho nenechá mluvit," zdůrazňuje.
Radí někdo prezidentovi při udělování milostí?
Prezident nad každou milostí sedí sám a sám ji zvažuje. Má sice legislativní odbor, který agendu připraví a vyžádá si rozsudky, ale to vlastní rozhodnutí dělá prezident. Není tady žádná osoba, která by byla schopná milost zařídit. To prostě nejde.
Nejčastěji uděluje milosti z humanitárních důvodů, nebo kvůli zdravotnímu stavu?
Základní logika je ta, že on není další soudní instancí, že není dalším odvolacím místem. A tudíž že on znova ten případ nesoudí. Neosobuje si právo rozsoudit ho lépe než soudci, kteří ho posuzovali. Ale hledá v těch případech něco, co je nad rámec práva, co justice nemůže zohlednit. Třeba humanitární nebo zdravotní souvislosti. Humanitární důvody jsou hlavní rastr, který na to pan prezident dává.
"Nemůžeme nikoho lustrovat jako tajné služby."
Z čeho prezident vychází, když přihlíží ke zdravotním důvodům?
Kancléř Weigl
Prezident si to zjišťuje. Dotazuje se. Nerozhoduje jen na základě jednoho podání žádosti o milost.
Takže nevychází jen z toho, co mu pošle žadatel?
To je jasná věc. Taky si myslím, že za sedm let bylo sporných případů málo. Vzhledem k počtu milostí a komplikovaným osudům si troufám tvrdit, že prezident k tomu přistupoval vždy zodpovědně.
Ale hodně sporný byl případ pana Steinigera. I soudce měl pochybnosti, zda si nemoc nevymýšlí.
Ti lidé, kteří argumentují zdravotním stavem, to většinou dokladují obsáhlými zdravotními posudky od různých specialistů. Ale my nejsme posudková komise. Nemáme žádné vlastní lékařské konzilium, které by si ty lidi předvolávalo, znovu zkoumalo a posuzovalo zprávy z nemocnic.
Myslíte si, že ten váš systém odbourává protekci? Že nebyla udělena milost někomu, kdo třeba byl opravdu vážně nemocný, ale kromě toho to byl prostě nějaký "známý známého"?
To je vyloučené. Pan prezident se svou funkcí nehazarduje. Je nemyslitelné, aby šel na ruku svým kamarádům. A že by na něj měl v tomhle ohledu někdo vliv, to vylučuji. Pan prezident milostmi šetří. Tuhle agendu beru za nespornou.
Milost pro Mrázkovy spolupracovníkyVíce k tématu o prezidentských milostech čtěte zde |
Máme informace, že si pan prezident nechá hodně radit třeba od přítele, podnikatele Milana Velka. Jaká je v tomto ohledu jeho pozice?
Pan Velek je jeden z tenistů, které pan prezident občas potká. Ale vylučuji, že by se prezident s někým mimo Hrad bavil o milostech. To byste ho špatně znal.
Při analýze milostí MF DNES narazila na čtyři sporné případy. A některé z nich mají společného jmenovatele - dalšího známého prezidenta Klause, podnikatele Luďka Sekyru.
To, kdo se jak s kým zná, to vám říct nemůžu. To nevím.
Může to být neuvěřitelná shoda náhod, aniž by prezident věděl, kdo se s kým kdy stýkal. Ale také to může budit dojem klientelismu.
U těch byznysmenů, co já vím, moc omilostněných není.
Ale MF DNES dohledala, že třeba v těch čtyřech sporných případech vedou nitky až ke kmotrovi Františku Mrázkovi. To prezident netušil?
Myslím, že tohle tušit nemůže nikdo. Z té žádosti nepoznáte, s kým ten člověk obchodoval, s kým je kamarád. Život tam popsaný není a ta agenda ani neumožňuje lustrovat jako tajné služby. To by milost nedostal nikdo. Trvalo by to tak dlouho, že by byli už propuštění. Kdo byl kde s kým kamarád, kdo s kým obchodoval, to z žádostí nepoznáte.
Nezlobte se, ale my se na ten možný klientelismus ptáme i proto, že byly zveřejněny informace o známostech Mrázka s Milanem Velkem a Luďkem Sekyrou, kteří se stýkají s prezidentem.
Já tomu rozumím. Jste investigativní novinář, hledáte spojení, ale já vám mohu tady po sedmileté zkušenosti říct, že agendu milostí považuji za nespornou. Prezident to dlouho váží, spisy si nosí domů, má je tady na stole a dlouho nad nimi uvažuje.
