Zádamský se ale na svobodu hned nedostane, státní zástupce Jiří Komorous se totiž proti rozsudku i propuštění odvolal. O tom, jestli Zádamský a ostatní muži zůstanou bez trestu a jestli půjdou brzy z vazby, rozhodne do několika dnů Vrchní soud v Praze.
Trest nakonec dostali jen "malé ryby" celé skupiny. Dušan Oračko a Martin Bláha dostali za výtržnictví roční nepodmíněný trest. Alan Treml odešel s podmínkou za pokus o uplacení karlovarských strážníků. Podmínku dostal také Marek Prukl za nepovolené držení zbraně.
Podle rozsudku by měli jít do věznice s ostrahou. "Vzhledem k době strávené ve vazbě jde ale jen o formalitu," uvedl soudce Milan Štejr.
Do vězení tedy muži pravděpodobně nenastoupí. Jejich trest se týkal incidentu na diskotéce v Hroznětíně na Karlovarsku, kterou přijeli s dalšími asi dvaceti lidmi "ohlídat".
Dvanáctičlennou skupinu vinila obžaloba z účasti na zločinném spolčení, vydírání, ublížení na zdraví, podplácení a dalších činech s trestní sazbou deset nebo deset až patnáct let.
Údajný gang, který podle obžaloby působil v západních Čechách od roku 1999, měl svoji hierarchii a členové přesně rozdělené role.
Čtení rozsudku trvalo dvě hodiny
Šéfem skupiny byl právě Milan Zádamský, kterému hrozilo až deset let vězení. Proces byl rozsahem a délkou trvání trestné činnosti srovnávaný s pověstným Berdychovým gangem.
Rozsudek měl soudce na pětatřiceti stranách, čtení zabralo více než dvě hodiny. Celý spis obsahoval deset tisíc stran a konalo se třiašedesát hlavních líčení.
Hlavně nedůvěryhodnost svědků vedla soudce už v květnu k tomu, že sedm mužů zprostil obžaloby. Osvobozující rozsudek ale posléze Vrchní soud v Praze zrušil. Vyhověl tak přání státního zástupce Jiřího Komorouse.
Soudce: Neumím si představit další důkazy
Osvobozující rozsudek se týkal asi dvou třetin bodů obžaloby, tedy starších skutků spojených s vydíráním. Zbývající body hovořily třeba o rozbitých výherních hracích automatech, incidentech na diskotéce a právě vydírání jejích majitelů.
Soudce Milan Štejr u soudu zopakoval, že hlavním důvodem zprošťujícího verdiktu je hlavně nevěrohodnost svědků a to, že se obžalobě se plno skutků nepodařilo prokázat.
"Nebyly vzneseny žádné další důkazy, ať už žalobcem, tak ani obhájci. Nedokáži si představit, jaké další důkazy by tedy měly zaznít a které by měly být prováděné," uvedl Štejr s tím, že nikdy nešlo o zločinné spolčení.
