Sadismus patří k nejnebezpečnějším sexuálním deviacím. Robin sice na ambulantní léčbu dobrovolně dochází, po propuštění mu ale nemůže nikdo nařídit, aby léky užíval i na svobodě.
Obce obchází strachVraha školačky pustí bez dohledu z léčebny |
A v tom vidí problém soudní znalec Jiří Jelen. Podle něj by soud v takových případech měl nařídit alespoň soudní dohled, případně kontroly v psychiatrické ambulanci. "Nelze předpokládat, že jedinec, který projde jenom výchovným zařízením, z něj odejde 'v pořádku'. Deviantní rysy v něm zůstanou," popsal iDNES.cz Jelen s tím, že chlapec je proto potenciálně rizikový.
Jiří Švarc, primář pavilonu ochranné léčby, kde se mladík léčí, však upozorňuje, že existují i závažnější případy. "U několikanásobného vraha je to stejné. Z vězení jej pustí po deseti letech, o to se nestará vůbec nikdo. Přitom pravděpodobnost, že zrecidivuje, je velmi vysoká. U deviantů je alespoň možnost pomoci léčbou," je přesvědčen Švarc.
Delikventi a deviantiOdborníci rozlišují sexuální delikventy a sexuální devianty. Zatímco delikvent netrpí žádnou úchylkou a "pouze" spáchal trestný čin, deviant je nemocný. S tím pracuje i soud. Devianti v případě, že spáchají trestný čin, mají kromě samotného trestu nařízenou také sexuologickou ochrannou léčbu, která následuje zpravidla po propuštění z vězení. |
Odhadnout, jak se bude Robin po propuštění chovat, je podle soudního znalce Jelena obtížné. "Důležitá je jeho celková anamnéza. V jaké rodině vyrůstal, jestli byla úplná, jestli měl mužský vzor. Roli hraje i jeho intelekt," vyjmenoval Jelen s tím, že ve 14 letech už bývá člověk na vrcholu své rozumové vyspělosti.
"Pokud byla v té době inteligence třeba lehce podprůměrná, není šance na to, aby se od té doby podstatně zvýšila," dodal.
Další život vraha bude zřejmě ovlivněn i tím, že čtvrtinu svého bytí strávil v ústavu. "Obecně ústavní výchova vede k citové deprivaci. Jestli byl člověk předtím citově chudý, po ústavní výchově to bude ještě horší," konstatoval Jiří Jelen.
Jak se chovat, když 'to na ně přijde'
Sadismus patří k těm nejzávažnějším sexuálním deviacím. "Těžko se však dají určit typické rizikové situace pro sadistu," upozornil Švarc. Zatímco pedofil se musí vyhýbat dětem, vyléčený narkoman Václavskému náměstí, pro sadistu žádná typicky riziková situace neexistuje. "Učíme je, co mají dělat, když 'to na ně přijde', když mají zvýšenou hladinou testosteronu," sdělil lékař s tím, že pacienty učí, jak se tohoto napětí zbavit.
U Robina byl diagnostikován pouze sadismus. "Jinak je orientovaný normálně - na osoby opačného pohlaví, pravděpodobně i svého věku," dodává Jelen, že jeho budoucí život bude ovlivněn zřejmě především tím, s jakou partnerkou se setká.
Lékaři upozorňují, že existují i devianti, kteří svému sexuálnímu pudu nepodlehnou. "Pedofil může svou deviaci kompenzovat třeba tím, že píše pohádky," upozorňuje Jiří Švarc.
"Musíme si uvědomit, že většinu sexuálních deliktů, znásilnění a zneužití dětí mají na svědomí muži nedeviantní, muži, kteří trpí poruchami osobnostmi nebo jsou pod vlivem alkoholu nebo jiné látky," dává mu za pravdu sexuolog Petr Weiss a dodává, že například zneužití dětí má na svědomí pedofil jen asi v deseti procentech případů.
Jak se léčí devianti
Sexuologická léčba se provádí v Česku komplexním způsobem. Je kombinací psychoterapuetických a farmakologických metod. "Psychoterapie je zaměřena na vytvoření náhledu na vlastní nebezpečnost a poruchu a současně na minimalizaci její společenské nebezpečnosti," popsal Petr Weiss.
Součástí léčby bývá i podávání léků, které pomáhají potlačovat produkci testosteronu v těle a tím pádem i ke snížení sexuálního puzení pacienta. "To slouží k tomu, že pacient je více schopen vůlí kontrolovat své sexuální pohnutky a potřeby," konstatoval Weiss.
Pro obzvlášť nebezpečné devianty nebo pro ty, u nichž nebyla úspěšná jiná sexuologická léčba, existuje ještě možnost chirurgické kastrace. Při ní se odstraní hormonálně aktivní tkáň varlat, hladina testosteronu se tím sníží zhruba na pět procent původní hodnoty. O kastraci ale musí deviant sám požádat a musí být starší 18 let.
Z hlediska léčby patří Česko k nejúspěšnějším zemím. "Recidivita pacientů po absolvované sexuologické léčbě je necelých 10 procent, což svědčí o oprávněnosti sexuologické ochranné léčby. Například ve Velké Británii je recidivita téměř osmdesátiprocentní," upozornil Weiss.
"U těch, kteří se podrobili chirurgické kastraci, nevíme o žádné závažné sexuální recidivě. Samozřejmě když něco ukradnou, nepočítáme to do sexuálních deliktů. Úplně bez léčby je recidiva opravdu vysoká, léčba její riziko podstatně snižuje," doplňuje jej Švarc.
