Stavař Tulga, studentka Batčimeg a jejich dcerka Chongorzul si pochutnali na zelňačce a hovězím s rýží, uvařeném podle rodinného receptu.
"Připravili jsme pro vás slovenskou zelňačku, protože jsme oba původem Slováci. Nechtěli jsme chystat tradiční jídlo, tím bychom vás nepřekvapili," řekla svým hostům Hana Králiková.
Tulga s Batčimeg totiž do Česka přišli už před deseti lety. V poděbradské jazykové škole se nejprve naučili češtinu a poté začali studovat stavařské obory na ČVUT. Dnes se už se svými hostiteli mohli pobavit plynulou češtinou.
"Poznali jsme se až tady. Po čase se nám narodila holčička," řekl Tulga. Oba pocházejí z hlavního města Mongolska Ulánbátaru. Uvažují, že se po čase vrátí zpět do své vlasti, Batčimeg ale chce nejprve dokončit inženýrské studium. Do školy se chystá i malá Chongorzul, které je šest let. "Už jsem ji naučila číst," pochlubila se Batčimeg.
Obě rodiny se do projektu zapojily poprvé. "Přišlo nám to jako dobrý nápad poznat nové kultury," řekl Marko Hauliš.
Sdružení Slovo 21 zprostředkovává obdobné obědy už šestým rokem. Dnes v celém Česku uvítalo hosty 50 rodin, někde oběd vařili "domorodci", jinde byli hostiteli cizinci. U stolu se mluví česky.
Od roku 2004 se projektu zúčastnilo již 652 rodin, polovina českých a polovina ze zahraničí. Organizátoři se snaží propojit rodiny, které si jsou blízké věkem, stejně starými dětmi, profesí nebo zájmy. Lépe pak naleznou společná témata a mohou i v budoucnu rozvíjet nové přátelství.
Organizátoři pomáhají překonat zúčastněným rodinám první rozpaky tím, že na nedělní oběd vyšlou asistenta. Ten obě rodiny vždy nejprve informuje o jejich protějšcích, aby se mohly na setkání připravit. Hostitelé si proto například dávají pozor, aby vyšli vstříc stravovacím zvyklostem hostů.
Nemůže se tak stát, že by muslimská rodina dostala tradiční vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím nebo vegetariáni jakékoliv maso.