S mnoha názory Václava Bendy jsem nesouhlasil. Taky mi způsobil na počátku mojí práce v novinách trauma: šel jsem (s jeho vědomím) k němu domů, otevřel mi – a já se vyděsil, neb jsem spatřil šéfa parlamentní strany, velkého muže s břichem a plnovousem oděného jen do modrých trenýrek (po svém domácím zvyku).
Legraci však zcela překrývá jeho obdivuhodná názorová soudržnost a odhodlání. Pro mě platí zesnulý Václav Benda za jednoho z nejstatečnějších lidí disentu (jako třeba Václav Havel či Petr Uhl). A za muže, který šel proti proudu, když to považoval za správné.
Docela mne tedy pobavilo, když jsem si kdesi přečetl, že nynější "kampaň" proti poslanci ODS Markovi Bendovi má kořeny v podezíravých postojích vůči jeho otci. Pro mne osobně je to obráceně, oba jsou velice jiní. I Marka jsem poznal už v devadesátých letech, dokonce jsem s ním občas zašel na pivo. Bývala to zábava. Ale již tehdy byl poslancem a zůstal jím, s krátkou přestávkou práce pro státní úřad, dodnes.
A právě to je problém. Marek Benda je totiž pro mě příkladem toho, co se s člověkem stane, pakliže od mládí žije v uzavřeném akváriu vysoké české politiky a ztratí kontakt s jiným světem.
Potvrdilo se mi to loni v Senátu, když obhajoval náhubkový zákon, jehož klíčovou část stvořil.
Zákon zakazuje pod těžkými tresty zveřejnění mnoha informací z policejních zdrojů. Benda ten zákon otevřeně hájil tím, že se na veřejnost nesmějí dostat například záznamy odposlechů telefonátů, v nichž politik (v daném případě Ivan Langer) lobbuje ve prospěch podnikatele. Prý je to soukromá věc. Nejsem sám, řekl bych, kdo si naopak myslí, že to soukromá věc není, že veřejnost má právo tyto informace znát.
A podobně posunutá měřítka se projevují i v příběhu jeho rigorózní práce, za niž na plzeňských právech dostal titul JUDr. Text neměl dostatečný počet znaků, navíc to byla ta práce, kterou už předtím předložil při magisterském studiu. Podle Bendy je to však práce výjimečná, na vysoké úrovni. Mno, kolega mi ukazoval jiný text na úplně stejné téma, který jde do mnohem větších podrobností. Tak si představuji práci na vysoké úrovni. Pokud však Marek Benda tvrdí to, co tvrdí, znamená to, že se jako protřelý politik vykrucuje – nebo že podobnou, opravdovou rigorózní práci nikdy neviděl.
Marek Benda se prostě podřídil světu české politiky, začal se chovat jako jeho druzi podle tamních specifických pravidel, kterým jiné části společnosti nerozumějí. Škoda, že už se nemohu zeptat Václava Bendy, co si o tom všem myslí.
