Jaké je nastupovat do funkce po panu Pekárkovi, který Českou stomatologickou komoru vedl 18 let?
Určitě to nebude nic jednoduchého, protože pan doktor Pekárek je silná charismatická osobnost, komoru založil a vedl ji 18 let. Ale 15 let jsem dělal po jeho boku, vím tedy, o čem ta práce je. Zůstaneme však i nadále v kontaktu.
MUDr. Pavel ChrzPětapadesátiletý Chrz vystudoval 1. lékařskou fakultu UK v Praze, od promoce se věnuje oboru orální chirurgie. V roce 1994 si otevřel vlastní zubní ordinaci v Poděbradech. V letech 1991 až 1994 byl členem představenstva stomatologické komory, v roce 1994 se stal viceprezidentem. |
S panem Pekárkem jsem se podílel na všech aktivitách, které komora dělala. Nedá se tedy očekávat, že by došlo k nějaké opravdu zásadní změně. Nicméně je pravda, že některé věci bych dělal trochu jinak, když bych za to zodpovídal sám.
Jaké jsou vaše cíle ve vedení komory?
Těch prioritních oblastí je několik. Pokud se týče samotného vedení komory, byl bych velmi rád, kdyby komora a představenstvo byly opravdu kolektivním vedením, aby to nebyla one-man show. Myslím si, že jsme trošku podcenili zpětnou vazbu u zubařů. Všechny aktivity bychom měli směřovat dovnitř komory, aby se z ní zase stal jednolitý celek. Tíží nás samozřejmě nedostatek zubních lékařů, bude také třeba začít mluvit o spoluúčasti pacientů.
Česko dlouhodobě trápí nedostatek zubních lékařů. Máte nějaký recept, jak to vyřešit?
Nedostatek zubních lékařů je věc svízelná, to samozřejmě nevyřeší komora. Neustále musíme přesvědčovat ministerstvo školství o tom, že situace dobrá není a že je třeba navýšit počty studentů. Jenomže když se řekne A, musí se říct i B a to je, kde se na to vezmou peníze. Podle tři roky starého údaje vyjde výchova jednoho zubního lékaře asi na 200 tisíc korun ročně. V současné době dostávají vysoké školy zhruba 130 tisíc korun, část si ještě vezme univerzita na svůj provoz a na samotnou výchovu potom zbude něco kolem 100 tisíc korun na studenta. Základní otázkou jsou tedy finance.
Druhým problémem jsou počty učitelů. Když došlo před patnácti dvaceti lety k privatizaci, v podstatě celá střední generace vysokoškolských učitelů odešla do privátní sféry. To znamená, že na fakultách zůstali slovutní páni profesoři a po nich nikdo. Než je schopen učitel předat studentům nějaké zkušenosti, musí se "vychovat" a nějakou dobu to trvá. Aby ale na fakultách zůstali, musí být dostatečné finančně ohodnoceni. Kvůli tomu někteří mladí nadějní učitelé po čase z fakult odešli. Zdálo se jim, že jejich finanční ohodnocení neodpovídá tomu, co po nich chtěli.
Je podle vás třeba navýšit i počty fakult, kde se zubní lékařství vyučuje?
Počet fakult je dostatečný, v republice jich je pět. Problém je v počtu přijímaných studentů a především absolventů. Já když jsem promoval na 1. lékařské fakultě UK, vycházelo nás v ročníku 120, podobné počty byly i na ostatních fakultách - v Plzni, Hradci Králové, Brně a Olomouci. V současné době nastoupí do praxe ročně zhruba 120 zubařů, promuje jich o něco více.
Česko trápí nedostatek zubních lékařůSituace se nezmění ani v dalších letech |
Čím je způsoben rozdíl mezi počtem absolventů a počtem těch, kteří nastoupí do praxe?
Studuje tady poměrně dost Slováků, je tady také paralelní ročník studující v angličtině. Někteří Slováci tady v praxích zůstanou, jiní odejdou. Funguje to ale takhle všude na světě, vysoké školy jsou otevřené a je to tak správně. Dalším důvodem je změna životního stylu mladých, oni odpromují, ale do praxe nenastoupí hned. Jedou třeba do zahraničí, učí se jazyk, cestují. Na rozdíl od České lékařské komory se ale nepotýkáme s masivním odchodem lékařů do zahraničí. Během deseti let jsme vydali třeba kolem čtyřiceti osvědčení, která jsou pro práci v zahraničí třeba.
Již několik let se mluví o tom, že se některé zubní výkony si budou pacienti sami hradit. Jaká je situace nyní?
Myslím, že se podařila v posledních letech jedna velmi dobrá věc. Podařilo se dostat zubní lékaře na velmi dobrou společenskou úroveň. Ale aby odváděli svoji práci dobře, musí být za to náležitě honorováni. Nám je jasné, že veřejné zdravotní pojištění není schopné pokrýt - a není to schopné nikde na světě - celé spektrum zdravotní péče. To je utopie. Pacient musí být do toho procesu vtažen. A musí být do něj vtažen takovým způsobem, aby to pro něj bylo únosné a aby pochopil, že to jinak nejde. To znamená, že se budeme snažit vyčlenit část stomatologické péče ze zdravotního pojištění a lidem vysvětlit proč. Není to kvůli tomu, abychom si my stavěli nějaké paláce, ale proto, že to zkrátka jinak nejde.
Prezident ČSKVolby na prezidenta ČSK probíhají deset měsíců před zahájením nového funkčního období. Nový prezident do nástupu do funkce pracuje po boku úřadujícího statutárního zástupce ČSK. Pavel Chrz byl zvolen loni na podzim, jeho funkční období začíná 21. září 2009, potrvá do 20. září 2013. |
Máte už představu, co by si měl pacient sám hradit?
První, co vás napadne, jsou výplně. Je jasné, že to nemůže postihnout nevýdělečně činné, to znamená mladé lidi a seniory, ke kterým se dostaly informace o správném čištění zubů a dentální hygieně poměrně pozdě nebo se k nim nedostaly vůbec. Musí se to vztahovat na střední produktivní vrstvu.
Výplní se dělá v České republice velké množství. Částečně je to kvůli tomu, že pacient se o sebe tolik nestará, jak by měl, částečně to může být tím, že stomatolog neodvádí takovou práci, jak by měl. Když se to ale všechno sečte dohromady, je to strašné množství a veřejné zdravotní pojištění to nezaplatí. Ostatní zdravotníci řeknou něco podobného, z peněz veřejného zdravotního pojištění nejsou schopni péči hradit. My máme možná tu výhodu, že u nás se pohybujeme v řádu stokorun, ve všeobecné medicíně v řádech tisícikorun.
Musíme o tom ale vést podrobnou diskusi, jednak mezi lékaři, ale i mezi pacienty. Když pacientovi řeknete, že musí něco platit, bude se bránit. Když se ho ale zeptáte v rámci nějakého výzkumu, zda by mu vadilo, kdyby si za péči platil, řekne, že v zásadě ne.
Už nyní je část stomatologické péče hrazená. Jaký je o ni zájem?
Už nyní jsou ze zdravotního pojištění vyčleněné některé výplně, část léčby kořenových kanálků, kdy se používají jiné technologické postupy než klasické, a část protetiky. Počet lidí, kteří o tuto péči mají zájem, narůstá. Nyní trochu pociťujeme pokles v souvislosti s krizí, ale obecně si především mladší generace přeje lepší službu. Zároveň také roste počet zájemců o ortodontickou léči.
Jakou má Česká stomatologická komora v Česku pozici, jaké jsou její pravomoci?
Komora je v podstatě stavovská organizace, i když s povinným členstvím. Myslím, že jsme si vybudovali dobrou pozici, celostátní orgány nás berou jako důvěryhodnou organizaci, berou nás i zdravotní pojišťovny, při jednání s nimi máme v tomto určitou výhodu. Vědí, co od nás mohou očekávat. Všechno je ale otázka jednání a kompromisu, nemáme žádnou výkonnou pravomoc na to, abychom bouchli do stolu a řekli, takhle to bude.
Komora se snaží prosadit samostatný zákon o České stomatologické komoře. Proč?
V současné době se všechny tři komory, lékařská, lékárnická a stomatologická, řídí zákonem, který byl přijat v roce 1991. Jsou v něm některé věci, které jsou nyní už obtížně splnitelné, jsou tam věci, které se změnily. Navíc všechny tři organizace mají nějaká specifika, tím, že se na komory pohlíží jedním zákonem, je podle nás nevýhodné. V současné politické atmosféře nemá zákon zřejmě šanci projít, ale jakmile se situace uklidní, doufám, že budeme schopni jej předložit. Je to pro nás poměrně velká priorita.
