"Za výdej léků v ordinaci hrozí lékaři pokuta od sto tisíc do milionu korun," varuje Viera Júdtová ze Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Dosud lékaři v ordinacích vydávali léky hlavně v malých obcích, kde chyběly lékárny. S tím je teď konec. Lidé budou muset s každým receptem do větších obcí, kde lékárny nechybějí.
"Lékař může léčivé přípravky vydávat pouze v akutních případech, kdy je třeba užít lék bezodkladně," upozorňuje Petra Keřková z tiskového oddělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Ten dosud vydávání léků přímo v ordinacích toleroval, ale nově tuto praxi začíná kontrolovat a upozorňovat na prohřešky lékařů. Řešením by byly takzvané výdejny – jakési malé pobočky spadající pod větší lékárny.
Těm se je však zřizovat nechce. "Nevyplatí se to, protože podmínky jsou skoro stejně přísné jako u lékáren," říká šéf lékárnické komory Stanislav Havlíček. Změnit by to mohla vyhláška zmírňující tyto podmínky, ale ta je zatím ve fázi přípravy.
Malé obce se snaží přimět lékárny k tomu, aby u nich otevřely své pobočky. Jejich snaha je však většinou marná, lékárníci nemají o takzvané výdejny léků zájem, protože neslibují zisk.
Lidé proto musí s recepty, které jim předepíše lékař z místní ordinace, do vzdálených měst.
"Užívám léky na cukrovku a pak na vysoký tlak, které mi většinou vydávala rovnou paní doktorka. Ale říkala mi, že teď už to nejde," říká šestasedmdesátiletá Milada z malé vesnice na Děčínsku. Příjmení uvést nechce, bojí se, že by mohla mít její lékařka potíže.
Výdejna léků? Ta se nám nevyplatí
Podle Viery Júdtové ze Všeobecné zdravotní pojišťovny mluví zákon jasně – lékaři smějí léčit, léky musí vydávat speciálně vyškolený farmaceut. A to se týká i pilulek, které pacienti užívají dlouhodobě.
"Samozřejmě, pokud pacient užívá stejné léky na krevní tlak dvacet let, mohli by mu je vydat i v zelenině. Ale přesto se to nikde neděje a je to tak správné," říká odborník na lékovou politiku Josef Suchopár, který se sám přiklání spíše k tomu, aby léky vydávali jen lékárníci.
Obce se snaží zřídit takzvané výdejny léků spadající právě pod lékárnu ve vzdáleném městě, jenže nemají páky, jak k tomu lékárny přinutit. Proto je výdejen málo. Dvě odloučené výdejny léčiv má například olomoucká Lékárna Lex. Jednu ve Velkém Týnci, druhou ve Velkém Újezdě.
"Je to taková srdeční záležitost, zbohatnout se na tom nedá," líčí majitelka lékárny Helena Lexová.
Výdejny provozuje i díky nízkému nájmu. Zřídit výdejnu je jednodušší, nemusí mít kupříkladu přípravnu léků. Její vedoucí však musí mít stejné vzdělání jako vedoucí velké lékárny, tudíž i odpovídající příjem.
I proto se to podle mluvčího lékárnické komory Aleše Krebse nevyplácí. Ve výdejnách se navíc nevydá zdaleka tolik léků ani přípravků s vysokými maržemi.
V některých zemích doktoři léky vydávají, například v sousedním Rakousku. Tam je však málo lékáren a nové prakticky nevznikají.
"Názory na vydávání léků v ordinacích se různí, na jedné straně je to pohodlí pro pacienta, ale na druhé třeba riziko, že lékař bude dodávat pouze léky od výrobce, s nímž se dohodne," upozornil Suchopár.