MF DNES studovala Grebeníčkův nově zdigitalizovaný personální spis v Ústavu pro studium totalitních režimů. Grebeníček se stal předobrazem dozorce ve filmu Klíček, který má premiéru ve čtvrtek. Jeho syn Miroslav vedl až do roku 2005 KSČM a otce vždy veřejně hájil.
Kdyby si to nepokazil jako dozorce, možná se na Aloise Grebeníčeka paradoxně mohlo pohlížet jako na hrdinu. Byl vězněn nacisty v Buchenwaldu i v Osvětimi a podle spisu se zapojil do odbojové skupiny i uvnitř táborů.
Jednou se neúspěšně pokusil o útěk s ruskými zajatci. Podle historika Pavla Palečka však musel jít Grebeníček nějak nacistům na ruku – už kvůli tomu, co všechno v táborech přežil. Důkazy však chybějí.
Píše se říjen 1945 a na oblastní úřadovnu StB v Uherském Hradišti přichází dopis sice krasopisný, ale s hrubkami. "Podepsaný Alois Grebeníček žádá tímto o přijetí do StB," stálo v něm.
Přijali ho a učil se rychle. Jeho základnou se stala vyšetřovací věznice. V květnu 1950 dostal pochvalné uznání za "hrdinné chování v boji proti třídnímu nepříteli při likvidaci protistátní skupiny Hory Hostýnské".
Botou do oka
Násilí páchané na vězních spis opomíjí až na zmínku v posudku, že Grebeníček "při výsleších používá fyzického násilí". Hned o pár řádek dál se píše, že "vzhledem k plnění úkolů byly tyto chyby považovány za podřadné".
Grebeníček šéfům vysvětloval, že jeho agresivita vůči vězňům je následkem věznění v koncentrácích. Mimochodem, i sám Grebeníček byl ve službě zraněn. V roce 1951 ho podle spisu jistý Josef Herzog kopl při zákroku botou do oka.
Asi nejvíc se dvousetstránkový spis věnuje okolnostem, za kterých otec dnešního komunistického poslance u StB v roce 1952 skončil. Požádal o uvolnění ze služby, aby předešel vyhazovu.
Mnohem více než to, že týral vězně, vadilo nadřízeným, že moc mluvil. Přesněji, že všechno, co zažil v práci, prozradil doma své dominantní manželce Boženě Šimečkové.
"Žil pod jejím vlivem, sděloval jí okolnosti získané ve službě, zvláště o orgánech (tak estébáci nezývali sami sebe), a tato je pak roztrušovala po známých. Toto je vlastně důvodem odchodu Grebeníčka ze Sboru," píše v posudku velitel podepsaný poručík Lovecký.
Umožnil domlouvání se vězňů
Podle spisu Grebeníček rozzlobil nadřízené ještě jednou věcí. Umožnil dvěma vězňům, aby se domlouvali morseovkou klepáním na zdi cel, a radil jim, co vypovídat. V celách totiž seděli i dva bývalí estébáci Jaroslav Procházka a Josef Havlíček za plánování útěku z Československa.
Jejich vyšetřování bylo tajnou operací, kterou Grebeníček hatil. Měl důvod práci kolegů sabotovat. Podle historika Palečka je potřeba spis číst jako svědectví o mocenském boji na velitelství StB mezi velitelem Ludvíkem Hlavačkou a jeho zástupcem Grebeníčkem. "Všichni bili vězně, ale Grebeníčkovi to vytýkali," míní Paleček.
Vyhrál Hlavačka, později velel Pohraniční stráži a vymyslel železnou oponu – elektřinou nabité oplocení na hranicích. Propuštěný Grebeníček pracoval od roku 1952 ve slévárnách a na okresním výboru.
Materiál končí dopisem z roku 1954, kterým Grebeníček žádá o znovupřijetí do služby. "Po svém propuštění jsem těžce snášel odchod z SNB, protože tuto službu jsem měl rád, neboť to byla služba pro dělnickou třídu," psal přímo ministru vnitra Rudolfu Barákovi. Neuspěl. Státní bezpečnost už problematického soudruha zpátky nechtěla.
Předvolala ho policie až o čtyřicet let později, v roce 1994, když byl za své zločiny obviněn. Nikdy se však vinou laxnosti soudkyně nedostal na lavici obžalovaných. Léta se vyhýbal líčení údajně ze zdravotních důvodů. Zemřel v roce 2003.
