Od roku 1998 jihoafričtí muži znásilnili a zabili 31 lesbických žen, alespoň o těchto případech policie ví. K soudu se ale podle místní organizace hájící práva gayů dostaly jen dva případy. A pouze jednoho násilníka soud uznal vinným. "Je to smutná pravda, že v této zemi ženy odmítají vystoupit," říká Sharon Coxová z organizace Triangle.
Jedna z charit hovořila s třiadvacetiletou Zakhe, jejíž dvě přítelkyně byly přinuceny k sexu a zabity. Jí samotné muži znásilněním vyhrožovali. "Řekli mi, že mě zabijí. Že mě znásilní a potom se stanu dívkou, heterosexuální dívkou," líčila.
JARJihoafrická republika patří k zemím s nejvyšším počtem případů sexuálního násilí na ženách, na policii je každý rok nahlášeno 54 tisíc takových případů. |
Místní takovéto znásilnění podle televize BBC nazývají "nápravné znásilnění". Muži v těchto případech znásilnili lesbickou ženu, aby ji buď potrestali, nebo "napravili". "Myšlení je takové, že to chce jednoho dobrého chlapa, aby vás z lesbické orientace vyléčil," popsala Coxová s tím, že organizace řeší deset nových případů každý týden.
Mezi mladými Jihoafričany se znásilnění stalo skoro jakousi hrou. Vymysleli dokonce označení pro násilníka, který ostatní vede - říkají mu marhasimani. "To je někdo, kdo jde do klubu, koupí ženě pár piv a potom ji se svými přáteli odvede pryč a má s ní sex," vysvětlil BBC jeden z jihoafrických mladíků.
Jiný muž, který pochází od Johannesburgu, popsal detaily. Marhasimaniho přátelé se v pokoji schovají, a když první násilník po souloži odejde, vydávají se postupně za něj a ženu opět přimějí k sexu. Když však mají muži uznat, že se dopouštějí kolektivního znásilňování, odmítají to.
"Není to o ní, koupili jsme jí přece pití; a víš, jak je drahé," tvrdí jeden z nich. "Dobře, někdy sice těm holkám dáme drogy a tak podobně, ale neděje se to vždycky," snaží se ospravedlnit další z party násilníků.
Každý čtvrtý Jihoafričan znásilnil ženuZnásilnění je jedním z nejběžnějších zločinů v JAR |
V Jihoafrické republice existují hluboce zakořeněné kulturní stereotypy, mezi které patří například přesvědčení, že žena je majetkem muže. Dumisani Rebombo už ženu znásilnil, bylo mu tehdy 15 let a k sexu přinutil ještě s dvěma kamarády dívku ze své vesnice. "Udělal jsem to, abych si dokázal, že jsem chlap; a chtěl jsem také, aby mě ostatní přijali. Nijak jsem si to neužil, ihned poté jsem se cítil vinný a dostal jsem strach."
Rebombo nyní pracuje pro nadaci, která se snaží přesvědčit muže, aby na ženách nepáchali žádné násilí. Věří, že problém je ve společnosti. Muži tam vyrůstají s vědomím oprávnění, že si mohou se ženou dělat, co chtějí. "Chlapci jsou vychováváni, aby byli drsní a chlapští." Hlavní problém vidí v tom, že obecně v zemi nepanuje dostatečná vůle tyto zakořeněné stereotypy změnit.
Agresivita násilníků stoupá podle organizace i proto, že se policie podobným útokům nesnaží účinně zabránit. Sharon Coxová doufá, že se situace změní, pokud budou muži za znásilnění Eudy Semelaneové odsouzeni. "Když dosáhneme odsouzení v těchto případech, bude to obrovský posun dopředu pro lidská a ženská práva a pro práva gayů a lesbických žen."
