Je středeční dopoledne a v rapotickém „arestu“ to žije. Sami vězni se totiž zapojují do zvelebování obrovského areálu. Venku potkáváte pracovní čety. Nepoznáte hned, kdo je vlastně vězeň a kdo řemeslník ze světa za ostnatým plotem. Někteří likvidují křoviny, jiní se potí ve výkopu.
„Kopeme výkop pro kanalizaci. Ta práce mě fakt baví. Jste venku. Uteče vám osm hodin, ani nevíte jak. Odpoledne po práci se na baráku vysprchuju. Pak něco pojím, kouknu na televizi a jdu spát. Jsem spokojený,“ hloubá vězeň Radek, který se činí s krumpáčem v ruce v jámě.
Bez práce se čas vleče
O něco pomaleji utíká čas těm, kdo zatím nemají povolení k práci. Většinou tráví den „na baráku“, případně v tělocvičně či na hřišti.
Jak to vypadá na ubikaci? Kdo si představuje neútulnou, strohou celu s minimem nábytku, byl by zaskočen. V Rapoticích jsou vzdušné pokoje se čtyřmi postelemi, skříňkami i poličkami. Vše je vyvedeno v modré barvě.
Nakoukneme do jednoho z pokojů a vyrušíme mladého muže při čtení. „Já čekám na povolení k práci. Trávím čas čtením, sportem. Máme tady na pokoji i televizi. Tu mám teď ale puštěnu jen jako zvukovou kulisu. Jsem tu tři měsíce a nestěžuju si,“ hodnotí odsouzený muž.
V pokojích je naklizeno. Deky na postelích jsou vzorně srovnané. Stolky i poličky pokrývá vyrovnaná pánská kosmetika, keramické hrnečky či další drobnosti připomínající svobodný život za dráty.
V přízemí ubikace je prostorná modrá jídelna a společenská místnost. I tady běží televize. Dva odsouzení si krátí čas do oběda hraním šachů.
„Nejsem bohužel práceschopný. Mám po transplantaci ledviny. Tak se zabavuju, jak to jde. Je tu knihovnu a různé kroužky,“ líčí muž středního věku. Vypadá na spořádaného člověka. „Je to těžké. Jsem ve vězení kvůli těžké autonehodě,“ prohodí stručně.
Jeho šachový partner je v Rapoticích tři týdny a čeká, až mu povolí práci venku. „Moc se těším. Bude to rychleji ubíhat,“ míní mladší ze „šachistů“.
Vězni se neperou
Nad vězni bdí čtyřiadvacet hodin denně dozorci. Přímo v přízemí ubikace je jedna z dozoren. „Hlavním úkolem je sčítat odsouzené a vědět, kde se kdo nachází. Naštěstí se nám ještě nestalo, aby někdo chyběl,“ zaklepe na dřevo dozorce Miroslav Kopuletý.
Jeho služebně mladší kolega Pavel Dokoupil glosuje: „My tady vězně nebijeme, jak to někdy bývá k vidění v televizi.“
Ve věznici nechybí ani zdravotní středisko. A to takové, jaké by mohl zdejšímu lékaři závidět lecjaký soukromý praktik na obvodě.
Je v přízemí zrekonstruované administrativní budovy. Vyšetřovna, pracovna sester a malý sálek pro drobné chirurgické zákroky. Všechny tři místnosti voní novotou.
„Jsme tu od ledna. Sálek slouží třeba na zašití menší rány. Vězni jsou tady slušní. Neošetřoval jsem žádné úrazy po rvačkách. Řeším běžné věci, jako je nachlazení a v tomto čase pylové alergie. Simulantů je zde minimum,“ prozrazuje lékař Boris Brožek.
Tak trochu jiný kriminál
Nakoukneme také do návštěvní místnosti. I ta je součástí administrativní budovy. Je to rozlehlý sál s kobercem, novými stoly a pohodlnými polstrovanými židlemi. Naráz by zde mohli sedět příbuzní až osmdesáti odsouzených.
Pro děti tu dokonce připravili dětský koutek s hračkami a monitorem, kde se drobotina zabaví u pohádky. Oslovení vězni se shodují, že rapotická věznice je tak trošku výjimečný kriminál. Jednak tím, že stojí uprostřed lesů, a pak tím, že se tu sežene práce snáze než jinde.
Podnikatelům se vězni vyplatí
Před rokem obývala věznici v Rapoticích na Třebíčsku asi čtyřicítka odsouzených. Nyní jich tu žije 230. Počátkem letošního roku skončila totiž první etapa přestavby věznice. Ta vzniká v místě bývalé vojenské raketové základny. První vězni se sem nastěhovali v září 2006, aby svépomocí pomohli s přestavbou.
V Rapoticích je mírná věznice s dohledem a dozorem. Nenarazíte tu na žádné zabijáky. Zhruba šedesátka vězňů pracuje. A to jednak přímo v areálu věznice, jednak také u soukromých firem v okolí.
„Podnikatel platí odsouzenému měsíční mzdu 6 300 korun. Sociální a zdravotní pojištění za něho odvádí stát. Je to výhodné. Ráno si pro odsouzené přijedou a po práci je přivezou,“ sdělil mluvčí věznice Jan Doležal.
Ve věznici je nyní zaměstnáno 154 lidí. Až bude fungovat věznice s kapacitou 450 míst naplno, mělo by jich být 230. Obživu zde našli i lidé z Rapotic či jiných blízkých vesnic.
Rapotická starostka Marcela Smekalová hovoří o rozmachu. „Někteří zaměstnanci věznice, kteří sem přišli z Brna, mají zájem o byty a domky. Kupují stavební parcely a chtějí bydlet v Rapoticích,“ popsala Smekalová.
Rapotice čekají velké změny
Letos se počítá s dokončením ubytovny pro odsouzené. Což je velký několikapatrový panelák. Zatím funguje jen jedna polovina. Ta druhá zeje prázdnotou.
„Letos máme šedesát milionů korun na dokončení ubytovny a stravovací provoz,“ uvedl Doležal. Právě stravovací provoz je palčivým problémem.
Do Rapotic se vozí jídlo z Vazební věznice v Brně, pod niž ta rapotická spadá. „Vše záleží na penězích,“ podotkl Doležal.
K věznici patří asi sto hektarů okolní půdy, která byla součástí raketové základny. Existují plány na využití. Podnikatelé by tu mohli postavit výrobní haly, v nichž by zaměstnali vězně. Na papíře je ještě pilotní projekt na využití prostoru pro vztyčení větrných nebo solárních elektráren.
A k dalším plánům patří už pár let projekt na první soukromou věznici v Česku. Tu by postavil v areálu té stávající soukromý investor. Stát by zajistil ostrahu. Privátní vězení by pojalo další pětistovku trestanců.
