I v dospělosti si ale občas řeknu, co bych asi tak udělal, být v prezidentově roli. Tentokrát tedy nejen v jeho, ale také v roli Topolánkově a Paroubkově zároveň. Nejspíš bych se zkusil oprostit od emocí a zvolit co nejpraktičtější řešení. Jak by mělo vypadat? Poměrně jednoduše:
Nejprve je potřeba domluvit termín předčasných voleb. Optimální by byly v září nebo v říjnu. Je to docela brzy, politický marasmus nebude trvat donekonečna. Má to i praktické výhody – voliči nebudou na dovolených, jak by tomu bylo při letním termínu a kampaň se nebude dělat v mrazu, což by hrozilo při volbách v listopadu a později.
Pak už se lze dohodnout, kdo bude vládnout do té doby. Má to být vláda řádná, ne nějaká v demisi. Ta nedělá dobrou pověst navenek a ani před voliči.
Nejšikovnější variantou je nejspíš menšinová vláda ODS tolerovaná sociální demokracií. Taková vláda může mít jen velmi jednoduchý program, který bude obsahovat nějakých deset základních protikrizových kroků, na kterých se při rozumné míře kompromisu z obou stran dovedou ČSSD a ODS dohodnout.
Takových pár kroků pak bude snadné prosadit ve Sněmovně a v Senátu. Pro všechny ostatní návrhy a zákony by si vláda musela hledat vždy dostatečný počet hlasů. Upřímně řečeno – stejně by těch návrhů moc nebylo, protože by se politici soustředili hlavně na volební kampaň.
Paroubek by mohl doufat, že se vláda, které bude pěkně opozičně všechno možné v parlamentu blokovat, znemožní a on vyhraje volby. Případně by mohl doufat, že se znemožní i tím, co prosadí, protože se to lidem nebude líbit.
Topolánek by naopak mohl doufat, že bude, jak sám s oblibou říká, úspěšným krizovým manažerem doma i v Evropě, lidé to ocení a volby zase vyhraje on. Případně by mohl mít naději, že lidi přesvědčí o svých skvělých úmyslech, které mu zlá opozice zablokovala.
Celkem férová výchozí situace pro oba, řekl bych.
No a lidovci by mohli mezitím v klidu najít nového lídra, protože s Čunkem už toho asi mnoho nevyhrají a zelení by zase měli trochu času na to, aby se probrali z kómatu.
A Klaus? Ten by se mohl těšit z role státníka, který to všechno rychle a s přehledem vyřešil.
Manažeři tomu říkají "win-win situation", normální lidé, že "každý si přijde na své".
Vlastně by mi při tomhle modelu bylo jen trochu líto, že už finance nepovede Kalousek, protože ať je jaký je, zdá se, že si v oboru obrany peněz daňových poplatníků počíná jako docela rozumný chlap.
Celé tohle praktické řešení má ale jednu podstatnou vadu. Nezahrnuje v sobě tu nejpodstatnější proměnnou – velikost ega všech tří hlavních hráčů...
