Skutečnými fašisty a rasisty nejsou ani fanoušci Sparty, i když křičí občas Jude Slavie.
Kristus by řekl: "Otče, odpusť jim, oni nevědí, co činí." Prostě řvou hovadiny. Jiní zas rádi křičí "Smrt Spartě" a podobně. Kdo nikdy neudělal nic podobného, ať zvedne kámen.
Samozřejmě žádný slušný klub nemůže rasistické a fašistické řvaní v naší politicky korektní době trpět. A snaží se o tom přes média přesvědčit veřejnost.
Vsadil bych však Horváthův mercedes proti roztrhaným Horváthovým teniskám, že stupnice bolesti sparťanských funkcionářů a fandů je tato: 1. Slavia postoupila, 2. my jsme dostali v Londýně potupný nářez... 99. někteří fandové hnusně řvou.
To, co udělal Horváth, už netrápí nikoho. A ani by nemělo. Nejspíš proto, že to neudělal, ale i kdyby to udělal, bylo by to nicotné.
Podobně bezvýznamné jsou všechny ty polofašistické spolky pořádající Dny rasy a vyvěšující na internet seznamy Židů v české politice. Jejich vliv a dosah je mnohem menší než takového "spasitele" Parsifala Emanuela.
Naši náckové dokážou zaujmout televize. V době, kdy se nic neděje, tedy o víkendu, pořádá několik desítek těchto zoufalců trapný průvod, který obklopí trojnásobný počet policejních zakuklenců. Kolem běhá několik pankáčů a vřeští: Smrt fašismu! Skvělá potrava pro zpravodajství i té naší, tedy České televize.
To, že nejsou náckové nebezpeční, neznamená, že bychom je měli mít rádi. Takové rybenky nebo švábi také nebezpeční nejsou a nikdo k nim lásku nechová.
Česko nemá problém s Horváthem, sparťanskými rowdies a ani s různými těmi národokorporativisty a nicnežnároďáky. Přesto trpí rasismem. Osmdesát procent bílých našinců nechce za souseda Roma.
Když politik Čunek nebo politička Janáčková pronášejí slova, která jsou nesrovnatelně bližší rasistické ideologii než vzrušené gesto jednoho fotbalisty, před žádnou disciplinárku nejdou.
A my ostatní, spořádaní občané, skoro unisono přitakáváme: "Vždyť řekli konečně o těch Cikánech pravdu. Dělají nepořádek, křičí, žít se s nimi nedá. Zkuste bydlet v baráku s Cikánama, když se jich zastáváte."
Aniž si to připouštíme, jsou u nás více než tři stovky ghett, v nichž žijí ti, které považujeme za "rasově méněcenné". K tomu, považovat šmahem Romy za "ty, co dělají binec na náměstí", jsou náchylní i úctyhodní a vzdělaní občané. I ti, kteří označí hajlující fanoušky a možná i Horvátha za odpudivou spodinu...
