ČTĚTE TAKÉ: Policie je při řešení vražd podnikatelů bezmocná
Mezi Mrázkovy dobré přátele a cenný zdroj informací patřil například Miroslav Šlouf, svého času -v době privatizací největších státních podniků - šéfporadce předsedy vlády Zemana. Blízko měl i k Libuši Barkové, která patří mezi důvěrné přátele dalšího premiéra Grosse.
Policie Mrázka podezřívala z objednání až šesti nájemných vražd. Tady jsou příběhy pěti z nich, rekonstruované na základě informací z vyšetřování, vzpomínek kriminalistů i přímých účastníků děje.
Mrázkovi policie nikdy nic z toho, co je popisováno, neprokázala. Svalit všechno na něj je nejsnadnější cesta k objasnění vražd. Zatím však chybí důkazy. Statistiku ve vztahu k Mrázkovi má policie vůbec špatnou. Přes hromady obvinění mu pouze jednou prokázala používání falešného cestovního pasu.
Televizní opravář
Tady to všechno začalo. V roce 1992 byl zastřelen televizní opravář Václav Dvořák z Kostelce nad Černými Lesy. A nejsilnější motiv k jeho likvidaci měl právě Mrázek.
Tehdy čerstvě majitel pivovaru v Českém Krumlově, rozhodnutý transformovat se z "nejbohatšího invalidního důchodce ve střední Evropě" v úspěšného porevolučního podnikatele. Ale Dvořák dělal potíže.
Už od 80. let, kdy se stal obětí jednoho z Mrázkových podvodů, sbíral informace o jeho spolupráci s komunistickou kriminálkou. Té Mrázek práskal na vekslácké kamarády, aby si zajistil beztrestnost. A Dvořák informacemi Mrázka vydíral.
Policisté tvrdí, že tím, kdo na Dvořáka střílel, byl muž jménem Bohumil Hájek - oddaný žák jednoho z vládců pražské galérky Antonína Běly.
Král podsvětí
O tom, že Antonína Bělu nechal v roce 1996 zastřelit Mrázek, je kromě policie skálopevně přesvědčen i Bělův syn Jaroslav, známá postava podsvětí, policejní informátor a svědek v kauze Berdych. Vztah Mrázka a Běly byl dlouhý a komplikovaný.
Zpočátku byl Běla kmotr a Mrázek učenlivý žák, jenže pak se síly začaly obracet. Po revoluci se Mrázek nadechoval k pořádné kariéře. Bělu si čím dál častěji najímal jen na špinavou práci a odmítal mu dávat podíly ze svých obchodů. Běla si tajně nahrával jednání, na nichž si u něj podnikatelé objednávali delikátní zakázky, a nahrávkami je vydíral. Mrázek byl na seznamu vydíraných zcela určitě.
Sponzor ČSSD
V březnu roku 1999 byl postřelen účetní Ivan Lhotský. Kdo by měl zájem zabít obyčejného účetního? Policie po mnoha letech pátrání našla jediný motiv: politika. Lhotský byl společníkem advokáta Miroslava Jansty ve firmě, přes kterou šly před volbami v roce 1998 do sociální demokracie peníze od sponzorů.
Lhotský byl postřelen pár dní poté, co médiím přiznal existenci této transakce. Lhotský byl i účetním Mrázka, ale nikdy se nenašel důvod, proč by kvůli tomu musel zemřít. Pravděpodobnější je verze, že si u Mrázka vraždu někdo objednal a on při vidině užitečných protislužeb vyhověl.
Policejní agent
A pak je tu Rudolf Javornický, přezdívaný kolegy český Donnie Brasco, s nímž se Mrázek velmi dobře znal. Říká se, že právě on získal Bělův archiv kompromitujících nahrávek a pokračoval ve vydírání. S Javornického smrtí je propletena ještě jedna nevyřešená záhada.
Zmizení Bohumila Hájka, Bělova žáka a údajného střelce na již zmíněného opraváře Václava Dvořáka. Hájka Javornický krátce před svou smrtí odvezl schovat do hotelu v Německu.
Smysl celé akce dosud není jasný. Krátce po návratu do Prahy byl Javornický zastřelen, Hájek se mezitím toulal po Evropě, na krátko se vrátil i do Prahy, ale pak beze stopy zmizel.
Pohádkář
Poslední kaňkou v Mrázkově životopise měla být smrt podnikatele a podvodníka Petra Šebesty z roku 2003. Tady se však Mrázek o policejní podezření dělí rovným dílem s Radovanem Krejčířem.
Mrázkův motiv navíc není zcela zřejmý. Šebestu samozřejmě znal a zejména na počátku 90. let s ním kšeftoval. Šebesta byl jednou z postav ve stamilionových úvěrových podvodech, z nichž byl Mrázek vždy podezříván.
Jenže v roce 2003 byly podvody z 90. let dávno zapomenuty. Šebesta se snažil vydělat úplně na všem a je tedy možné, že mohl Mrázka - budujícího si pověst seriózního byznysmena - vydírat. Šlo o zdiskreditovaného člověka, pro zálibu v bájení se mu někdy přezdívalo Pohádkář.
