Krédo Jiřího Paroubka "z komunistů se dělá úplně zbytečný strašák" veřejnost příliš nebere.
Sedm lidí z deseti naopak KSČM jako "strašáka" vidí. Chtějí, aby komunisté buď úplně zanikli, nebo alespoň zůstali v opozici, tedy bez vlivu na vládnutí.
Premiér a volební lídr sociální demokracie Jiří Paroubek se ovšem už od svého nástupu do čela vlády letos na jaře netají plánem přivést komunisty k moci.
A hned podrobně popsal, jak si to celé představuje: po volbách v roce 2006 by KSČM podpořila menšinovou vládu sociální demokracie, a jestliže by se soudruzi osvědčili, v roce 2010 se mohou těšit na pozvánku přímo do kabinetu.
Tento Paroubkův plán se zamlouvá třiceti procentům lidí, vůbec nejvíce lidem starším 60 let.
Zrušení KSČM neprojde...
"V Kremlu nesedí Stalin, neexistuje Kominterna ani Sovětský svaz, je úplně jiná mezinárodní situace... KSČM se prostě bude muset integrovat do demokratického spektra, ať chce, nebo ne," řekl tehdy v rozhovoru pro MF DNES Paroubek.
Jako důkaz si už dnes komunistické lídry pravidelně zve do Kramářovy vily, kde je žádá o podporu nejrůznějších zákonů - naposledy kvůli zákoníku práce. To vše samozřejmě k nelibosti nynějších vládních partnerů, lidovců a unionistů.
Dnes, tváří v tvář novému průzkumu, premiér Paroubek své záměry s komunisty mírní. "Nemám představu, že by se na menšinové vládě ČSSD podílel někdo z komunistů," reagoval včera na průzkum.
Jenže pravicoví senátoři mu příliš nevěří a mají obavy, že socialisté přivedou komunisty k moci. Mimo jiné i proto počátkem října přijali návrh zákona, který by pro nynější KSČM znamenal konec. Soudruzi by se museli přejmenovat a vzdát všech komunistických symbolů a odkazů na ideologii.
"Trvá-li KSČM na názvu komunistická, trvá tím na třídním boji," vysvětluje senátor Jaromír Štětina, jehož záměr nakonec podpořila i zpočátku lavírující opoziční ODS.
Návrh nyní míří do Sněmovny, kde bude nejspíš smeten ze stolu silou 111 hlasů sociálních demokratů a komunistů. Vždyť Paroubek návrh označil za "stupidní", třebaže petici požadující zrušení komunistů už podepsalo padesát tisíc lidí.
Ačkoliv si drtivá většina lidí nepřeje komunisty ve vládě, s jejich úplným zákazem (jak to prosazují senátoři) souhlasí jen čtyřicet procent lidí - nejčastěji mladší, vzdělanější a s vyšším příjmem.
Přijít patnáct let po listopadu 1989 se zákazem nástupce totalitní KSČ jim připadá poněkud pozdě.
... už je na to pozdě
Důvodem odmítání zrušení také může být fakt, že hodně rodin se s komunisty nějak zapletlo. Skoro 40 procent lidí v průzkumu přiznalo, že někdo z rodiny byl členem KSČ.
O vymazání rudé strany se kromě toho neúspěšně pokoušeli antikomunisté už v roce 1992, ale zavedení nového trestného činu "propagace komunismu a nacismu" tehdy neprošlo přes Ústavní soud.
Sami soudruzi si tenkrát vyzkoušeli, že právě slovo "komunistická" je nejvíce přitažlivé pro voliče nostalgicky vzpomínající na minulý režim. V roce 1992 se postavil do čela KSČM umírněný Jiří Svoboda a vedl zkompromitovanou stranu do voleb pod názvem Levý blok.
Získal 14 procent hlasů, se změnou názvu strany neuspěl, takže musel odejít. Vedení se pevnou rukou ujal Miroslav Grebeníček, aby stranu pod "starou dobrou" značkou dovedl o deset let později k největšímu úspěchu, 18 procentům hlasů.
Před měsícem i on musel odejít, aby ho nahradil pro ČSSD přijatelnější Vojtěch Filip. Jeho úkol je jasný: poprvé od pádu režimu přivést komunisty zase do vlády.
