Pokud by partajím nevadil zásah do soukromého vlastnictví, zasahovat podle Paroubka neměl.
Ne Bublan, Paroubek by měl ihned odstoupit. Důvod? Vůbec nerozumí tomu, co je demokracie a vláda zákona. Myslí si, že o bití lidí rozhodují "politické strany" a že zákon se dodržuje či ignoruje podle jejich úsudku.
Když policie v demokratickém státě zbije lidi, může to být dobře, špatně, nebo složité. Kompasem, podle kterého se to rozhoduje, je vždy jen a jen zákon, v případě sporu soud.
Dohoda politických stran nikdy. To za komunismu, pane předsedo vlády, se v politbyru rozhodovalo, zda se bití vládě vyplatí, či ne.
Těsné spojení policie s vládní politikou je stále zjevnější. Paroubek je v pondělí večer přiznal nahlas. Řekl slušnému, avšak slabému Bublanovi: Nesleduješ postoje politických stran, abys jim včas vyhověl.
Přeskočme lidskou stránku, Paroubek Bublana v aféře namočil a nyní, když do lodi teče, hází jej přes palubu. Věnujme se stránce státoprávní.
Předseda vlády všem nahlas říká: zákon naše jednání neurčuje, platí, na čem se dohodneme my politici, co nám se šikne. Pro politiky neplatí zákon, nýbrž alibi, krytí, výhodnost.
Paroubek udělal špatný kalkul. Myslel, že bití mu získá přízeň mas. Vidí, že z toho má problém, tak to hází na Bublana.
Je to velmi nebezpečná fáze našeho politického rozvoje. Co Paroubek řekl, myslí si asi kdejaký politik. Málokdo to ovšem řekne nahlas, protože ví, že je to neakceptovatelné. Paroubek to neví. Jeho úvahy se mu zdají přirozené.
Bití tanečníků není návrat před listopad, nýbrž konflikt v demokracii. Návrat před listopad je Paroubkovo myšlení. Politické strany se dohodnou, jestli jim vadí, či nevadí porušování zákona. Nic horšího demokracii a Bublana potkat nemůže.
