V první řadě jde o důležitý věcný spor na téma, kdy smí státní moc použít tvrdých represivních prostředků a zda je smí používat takříkajíc preventivně.
Druhá stránka věci je však kýčovitě komická. Vážné je na ní jen žalostné zjištění, že tyto kýče jsou přetřásány, a dokonce zastírají věcný dialog.
Kdy smějí těžkooděnci bít lidi?
Když se postavili těžkooděnci proti antiglobalistům vyzbrojeným dlažkami a Molotovovými koktejly v Praze, stála celá veřejnost za nimi a zraněným posílala bonboniéry. Obhájci zásahu proti takzvané technoparty říkají: tentokrát nešlo o nic jiného.
Banda odporných individuí porušovala zákon, stát musel zakročit.
Odpůrci zásahu upozorňují na důležitý rozdíl: účastníci taneční zábavy nejednali s úmyslem ničit, neohrožovali zdraví a životy spoluobčanů, úmyslně nepoškozovali jejich majetek. Pravděpodobně pouze neoprávněně používali louku jiného a způsobili na ní nevelkou škodu.
A co na to zákon? Policejní zákon mohou oprávněně využít obě strany sporu. Proč? Vyjmenovává možnosti, kdy smí policie použít násilí. Jedním z případů jsou i majetkové trestné činy. Zároveň však říká, že policejní represe musí být úměrná způsobené škodě.
Zastánci říkají: Milovníci techna byli i na pozemcích, které jim nikdo nepronajal. Jejich majitelé podali trestní oznámení, policie jednala správně, když veselé tanečníky vyzvala, aby se rozešli. Oni neuposlechli, nedalo se dělat nic jiného než je vyhnat všemi prostředky.
Odpůrci říkají: Masové násilí, při němž jsou zbity a zraněny desítky lidí, absolutně neodpovídá škodě, kterou mohli účastníci zábavy působit nebo působili.
Jejich hysterické chování vyprovokovala policie sama, když je nepustila na louku, kterou si řádně pronajali.
Ve smyslu policejního zákona tedy jednali policisté nepřiměřeně.
Jestliže jednali nepřiměřeně, jednali protizákonně.
Kdo jsou ti technaři?
Ministr Bublan v rozhovoru pro tento list připustil, že policejní akce byla naplánována dlouho dopředu.
Čekalo se jen na důvod ke spuštění.
Tím se stala prý trestní oznámení majitelů pozemků kolem louky, kterou si pořadatelé taneční zábavy pronajali.
(Později se dokonce ukázalo, že ministr Bublan nemluvil pravdu, když říkal, že policie má tato trestní oznámení k dispozici.) Člověk nemusí číst mezi řádky, aby věděl, že policie dostala za úkol udělit technařům lekci. Ti se do Česka sjíždějí už třináct let. Loni jejich slavnost u Boněnova, proti které protestoval majitel pozemků, vzbudila kritiku na adresu policistů. Ti totiž nechali party být a naoko zasáhli, až když se účastníci rozcházeli.
Zdravý rozum a obecný smysl pro spravedlnost schvalují preventivní akce proti nebezpečným skupinám a individuím. Jsou jimi milovníci dunivé rytmické hudby zvané techno? Zhruba řečeno: většina z nich si chce zařádit, opít se, vyhnat stres, zažít pořádný mejdan. Nebaví je prostředky, které jim k tomu poskytuje v míře více než hojné většinová společnost.
Část z nich baví provokovat.
Policii rádi tahají za nos, a když je to nezbytné, poperou se s ní.
Když jsou v transu, nedělají rozdíl mezi tím, jestli jsou na louce pronajaté, nebo cizí, a nedělají si hlavu z toho, jestli jejich dunění otravuje chalupáře.
Nejsou to žádní beránci ani ubohé děti s holýma rukama.
Na druhou stranu to nejsou nebezpeční asociálové, kteří šíří žloutenku a AIDS. Taková představa může vzniknout leda v hlavě člověka, který o věci nic neví, i když je nakrásně premiérem.
Otázka, zda je rozumné masové nasazení policie proti mírně nespolečenským mladým lidem, kteří občas druhé otravují a trochu ničí louku, zůstává nerozřešena. Obě strany najdou dost argumentů pro svou verzi.
Dvojí kýč
Kdyby Havel a Nohavica mlčeli, udělali by lépe.
Václav Havel mluví o technařích jako o užitečné subkultuře v dnešní cynické době. Zdá se, že o nich ví stejně málo jako pan Paroubek.
Jaromír Nohavica propůjčil svůj hudební talent kýči ještě horšímu, který vyjadřuje slogan – už zase bijí naše děti.
Srovnání zásahu při technoparty s brutálním potlačením studentské demonstrace 17. listopadu 1989 samozřejmě má společné jen vnější okolnosti – v obou případech byli zainteresováni těžkooděnci a Husák (nyní se tak jmenuje náměstek policejního prezidenta).
Policejní násilí u Přimdy je sporné.
Už teď je jasné, že přinejmenším někteří z policistů porušili zákon.
Srovnávat ho však s naplánovanou totalitní brutalitou nemá žádný smysl.
Technaři nevyjadřovali žádný postoj.
Skutečně zasahovali do práv jiných.
Věděli, do čeho jdou, a měli možnost prostě odejít. Neriskují nic víc než ránu obuškem. Studenti v devětaosmdesátém nevěděli, že se totalita zhroutí – riskovali tedy celoživotní kariéru.
Z pokřiveného úhlu pohledu tohoto kýče se všichni zastánci tvrdého postupu jeví jako bolševické stvůry.
Policii lze za zákrok proti techno kritizovat a vyšetřovat, morální kýč o bití dětí je však komicky trapný.
Stejně tak i druhý kýč, který uvádí do provozu premiér Paroubek svými texty o šiřitelích žloutenky a AIDS. Takzvaní spořádaní lidé policii tleskají: Bylo správné tu verbež rozehnat! Soukromé vlastnictví je svaté. Bijí je po celé Evropě, proč bychom je nebili taky! Z úhlu pohledu tohoto kýče se jeví všichni, kdo zpochybňují přiměřenost policejní akce, jako anarchistické levičácké stvůry.
Oba kýče znemožňují věcnou debatu.
Političtí "komentátoři"
Věcnou debatu znemožňuje i politický kýč. V předvolebním vření si každý přisvojil techno pro svou hru.
ODS a prezident ostře kritizují zásah.
Aniž si zjistili fakta, vědí, že to bylo určitě špatně.
Naopak ministr Němec volá po přísném prošetření legality. Kdybychom si nebyli jisti, že jeho zájem je veden spíše snahou zviditelnit svou osobu a umírající stranu než zájmem o spravedlnost, mohli bychom mu i zatleskat. Ale my si jisti jsme.
Největším politickým kýčařem je však premiér. Alespoň na týden se stal politickým komentátorem a ve všech velkých novinách (někde i opakovaně) otiskuje články, v nichž se hájí. Opakuje stále tytéž argumenty, i ty, které byly už vyvráceny. Možná vychází z teorie, že stokrát nic umořilo osla, nebo se rozhodl získat Pulitzerovu cenu jako žurnalista.
Prezident vynašel protitah – nestal se sice komentátorem jako premiér, zato všichni členové jeho kanceláře ano! Ach jo.
Skutečné otázky
Kýč by nám neměl zastřít podstatné otázky. Jsou důležité pro chápání úlohy policie v demokracii. A z čistě praktického hlediska: co dělat, až se příště pár tisíc lidí sjede na louku.
Jsou to tyto otázky: 1) Má policie právo zasáhnout preventivně proti účastníkům nenásilné akce, která neohrožuje zdraví a životy lidí, běžný provoz života (jako třeba blokáda letiště či dálnice) a nepůsobí velké škody? 2) Má premiér předem schvalovat policejní zásah proti takové akci a vyzývat k razanci? 3) Bylo oprávněné nepustit technaře na pronajatou loukou pod chatrnou záminkou, a zablokovat dálnici? 4) Jak to, že pak policie přesto pustila část účastníků na louku? 5) Bylo přiměřené zasáhnout takovou silou, když se nerozešli? Komunita techno by si však měla zodpovědět své otázky: 1) Opravdu je nutné pořádat zábavy bez formálního souhlasu obcí? 2) Nelze pohrdání většinovými hodnotami vyjádřit civilizovaněji než odporem k policii? 3) Opravdu je majetek a klid druhých lidí v porovnání s techno-hodnotami bezcenný tak, aby na to bylo možno zvysoka kašlat? Pokud si obě strany odpovědí se zdravým rozumem, měl by být výsledkem civilizovaný technofestival tolerovaný demokratickým státem.
CZECHTEK 2005 - policie vs. techno- vše o technoparty a policejním zásahu
- články, názory, fotografie, infografika
Čtěte přílohu www.idnes.cz/czechtek
