Akci, která má ukázat tvrdou ruku a děje se na základě minulé kritiky za její nečinnost.
Policie neměla v rukou trestní oznámení majitelů pozemků, když akci připravovala, a majitel klíčového pozemku neodvolal svůj souhlas s akcí, jak ministr Bublan tvrdil.
Určitě je nutné zjistit, k jakým excesům došlo při zásahu policie, jestli byl zásah přiměřený a do jaké míry byl vyvolaný agresivitou některých technařů. Jenže...
Jsou tu i další trapné mýty a lži, které udělaly z diskuse o vážné věci nasládle patetickou komedii podbarvenou melodramatickými tóny. To se týká druhé strany sporu.
Zástup obránců CzechTeku, shromážděný pod vlajkou občanské společnosti, inspirovaný Václavem Havlem a nově opatřený i hymnou Jaromíra Nohavici Už zase bijou děti plastikovými kyji, je ukázkou dokonalého kýče.
A tento zástup se nekryje se skutečnými sympatizanty CzechTeku, kteří se vůbec necítí být nevinnými dětmi, jakoby vystřiženými z nedělní školy. Pravda je opačná: Jde o poněkud přerostlé děti, které vesměs baví rozpustile zlobit a z vyprávění o své nevinnosti dostávají záchvaty smíchu.
Chcete-li zničit CzechTek, neposílejte proti němu policii. Stačí, když jej naopak budou policie a armáda přímo organizovat. Armáda vyhradí pro technoparty některé své opuštěné letiště a policie bude dohlížet na pokojný průběh masového transu.
Václav Havel se pak jistě bude radovat z rozvoje občanské společnosti. Jenže takhle to nefunguje.
Základní dilema sporu je v tom, že zlobit v přesně povoleném rozsahu žádné zlobivé dítě nebaví. Žádného správného rošťáka nebaví být státem uznaný rošťák, který si zaskotačí na vymezeném prostoru.
Dobrodružství přestává být dobrodružstvím a trans přestává být transem, když jsou řízené a schválené.
Co však má s takovým zlobením ve velkém rozsahu dělat policie? Může si dovolit nedělat nic? Nemůže. V tomto ohledu je třeba se za ni postavit. Třebaže je nutné odpovědět na otázku, kolik udělala chyb a zda jich není příliš.
Ovšem pochybnost, zda policie má, či nemá chránit soukromý majetek a obecný pořádek, může mít skutečně jen ryzí anarchista. To zde už spíše stojí jiná otázka, zda to s takovou vervou policie provádí i tehdy, když se na její akce nedívají média a celá veřejnost.
Co je vlastně horší? Zjevné, ale dílčí excesy na straně policie a její málo promyšlený postup, nebo vylhané mýty o nevinnosti dětí, které vůbec nejsou nevinné a už vůbec to nejsou děti?
Pro každého jednotlivého účastníka technoparty, který neměl tendenci bojovat s policií, a přesto to schytal, jsou určitě citelnější a horší excesy policie.
Pro veřejnost je však nebezpečnější, když se věci nenazývají pravými jmény a když někdo využívá jakýkoli věcný problém k vytváření falešných mýtů o boji za svobodnou společnost. Policista, který se nechá občas zmlátit, totiž není symbolem svobody.
