Své svědectví poskytla MF DNES Andrea Václavová. - více zde
Ta také potvrdila iDNES, že Barbora Kodymová s ní do sboru chodila. Dopis dvaadvacetileté studentky zveřejňujeme v plném znění.
Vážená redakce,
jmenuji se Barbora Kodymová, je mi 22 let a od svých šesti do patnácti let jsem chodila do sboru Bambini di Praga. Přečetla jsem si poslední článek o Kulínského aféře a zahlédla jméno své tehdejší kamarádky Andrey Václavkové.
Překvapilo mě, že byla jediná ochotná zveřejnit své jméno, a proto jsem se rozhodla ji podpořit. Její svědectví je naprosto pravdivé, do sauny se opravdu chodilo, Kulínský nám ani nedovoloval mít kolem sebe ručníky, v odpočívárně nám potom sahal na břicha atd., ale to už je asi dostatečně známé.
Ještě bych chtěla dodat, že na soustředěních se běžně pil alkohol, Kulínský o tom věděl a často se dokonce večírků sám účastnil. Předesílám, že mi bylo třináct čtrnáct let. Pusy na dobrou noc pro některé dívky asi znamenaly poctu, já se svými kamarádkami jsme se jim snažily vehementně zabránit.
Píšu tohle všechno proto, že mne především děsí reakce rodičů, jejichž děti v současné době do sboru chodí. Je neuvěřitelné, jak zaslepení někteří z nich jsou. Mnoho lidí nechápe, proč se aféra otevřela až nyní, proč nikdy nikdo nic neřekl, setkala jsem se dokonce s názorem, že všechny holky to přece musely dělat dobrovolně.
Nikdo si neumí představit, jaká atmosféra ve sboru vládla. Z Kulínského měli všichni panickou hrůzu, psychický nátlak byl naprosto nesnesitelný. Kdekdo asi namítne, že do sauny nás přece nikdo nemohl nutit.
Oficiální omluva však byla pouze menstruace, pokud někdo do sauny nechodil, byl vyřazen z kolektivu, Kulínský ho okatě ignoroval, nikdy se nedostal na koncerty nebo zájezdy (měla jsem jednu takovou hrdou kamarádku, se kterou jsem posléze odešla).
O tom, že s některými dívkami Kulínský spí, se samozřejmě mluvilo. Mám svou teorii o tom, proč se aféra otevřela až nyní a to ze strany Margity a jejího manžela. Je to však teorie nepodložená důkazy, a proto ji nebudu zveřejňovat.
Já jsem ze sboru odešla v patnácti, protože až tehdy jsem si uvědomila, co je Kulínský vlastně za člověka. Věřte mi, že ve dvanácti mi vůbec nebylo divné, že mi dospělý chlap sahá na břicho. A svojí mamince jsem to taky nikdy neřekla, až nyní.
Ne proto, že bych se styděla, ale že mi to zkrátka nepřišlo natolik zvláštní, abych se s tím svěřovala rodičům. To, jaká to byla hrůza, vidí člověk až s odstupem času.
Proto bych chtěla vzkázat všem rodičům, kteří se tak vehementně staví za "svého" sbormistra, aby nebyli naivní a slepí, Kulínský je opravdu nemocný člověk, a to, že se s někým zrovna nevyspí, neznamená, že děti sexuálně neobtěžuje. A dětská psychika je často velká záhada i pro vlastní rodiče. To, že vám vaše děti nic neřekly, vůbec nic neznamená.
Když jsem před sedmi lety ještě se třemi kamarádkami odcházela (předesílám, že jsme odešly v momentě, kdy nás Kulínský přeřadil do sboru A1, udělaly jsem to z trucu a proto, že jsem se nechtěly účastnit té Sodomy, takže žádná ukřivděná závist), snažily jsme se vymyslet způsob, jak Kulínského praktiky zveřejnit.
Toužily jsme po tom, aby to na něj prasklo, ale jako patnáctileté jsme nic nevymyslely. Neměly jsme ani důkazy, to že nás osahával v sauně, nám nepřišlo dostatečně průkazné. Teď jsme se konečně dočkaly, takže doufám, že ho z toho právník Sokol nevyseká.
Barbora Kodymová, studentka
