Muž, který udělá rychlé rozhodnutí, a pak se modlí, aby bylo správné. Muž, který vidí svět velmi ostře, protože má jen dvě barvy. Muž, který se nemíní ohlížet zpět. "Nejsem historik," řekl před časem, "já historii píšu." Teď bude muset psát ještě usilovněji.
Nyní je jasné, že usedne v Bílém domě podruhé. Bude muset být ranhojičem hořce rozdělené Ameriky, na jejímž rozštěpení se sám podepsal. Bude muset najít její budoucí místo ve světě - ne pouze to, které zaujala po atentátech z 11. září. Bude muset dát zemi nový kompas a tmel.
Ale budou jeho příští čtyři roky v Bílém domě jiné? Bude Bush chtít využít své druhé období, aby přesvědčil, že jeho síla nepochází z temperamentu střelce, ale z úsudku, který po čtyřech letech zkoušek vyspěl a vytříbil se? Jenže to by Bush přestal být Bushem.
"V jeho věku se lidé už moc nemění," říká americký politolog Michael Kraus. Říkalo se, že ho změnilo 11. září. Vypadalo to tak. Ale pravděpodobnější je, že se nezměnilo nic.
Jak si přečíst Bushe
Náhlá krize nezapůsobila jako chemická reakce, nýbrž jen jako lupa, která náhle zvětšila některé jeho vlastnosti. Aby se Bush nyní změnil, musel by potlačit sám sebe. "Prostor má, ale bude záležet na poradcích, jimiž se obklopí," míní Kraus.
Možné je ale i to, že než by se změnil, poteče voda v Mississipi spíš opačným směrem. Při zpětném pohledu je zřejmé, že Amerika si George Bushe přečetla velmi špatně. Představy o novém prezidentovi ještě nikdy nelétaly tak daleko od terče jako počátkem roku 2001.
|
VOLBY V USA NA iDNES | ||
|
On-line sčítání hlasů |
Republikáni vs. demokraté |
Přehled prezidentů USA |
|
ON-LINE REPORTÁŽ | ||
|
Fotogalerie |
Články |
Anketa |
Vzpomínáte si: přišel sympaťák, na němž bylo nejpozoruhodnější to, že občas špatně mluví, zajímá ho baseball, nikdy toho moc nepřečetl a ještě si z toho dělá legraci. Nově příchozí vypadal také trochu rozpačitě, jako předčasně vyspělý mladík, který je přiveden mezi vlky rodinné firmy, které má řídit.
Náhodný, neinspirativní prezident jako daň, kterou má Amerika zaplatit za neřestného Billa Clintona. Vypadalo to na čtyři nudné roky a zřejmě předem odepsané roky, pak přijde někdo pořádný.
Jenže teď byl nejspíš zvolen podruhé a přestože volební noc tomu zdánlivě neodpovídá, zvítězil přesvědčivě, jak ukazuje celkový součet hlasů, které dostal. Každopádně přesvědčil Ameriku, tedy její větší část. Čím to dokázal?
Republikáni brzy zjistili, že "malý Jirka není vůbec jako táta", jak to popsal časopis Time. Uměl získat, co chtěl. Mluvil sice občas legračně, ale byla to jasná slova: ano-ano, ne-ne. Uměl nakreslit čáru v písku a uhájit ji. Nezkoumal fakta pod mikroskopem. Někdy je nezkoumal vůbec, protože věřil, že pravda je tam, kde ji vidí. A to mu stačilo.
Potom přišlo 11. září a ve chvíli, kdy sázky byly tak vysoko, Bush překvapil všechny svými reflexy. Prezident, lehce podceňovaný jako nedospělý mladík, dorostl na troskách mrakodrapů v průběhu minut jako nějaký komiksový hrdina, našel svoji polohu a ujistil roztřesené lidi, že ví, co chce a jak toho dosáhne.
Byl to správný muž ve správný čas a na správném místě. Jeho černobílé vidění, které rozpůlilo svět na dva díly, svět dobra, který je třeba hájit, a svět zla, který je nutné zničit, přesně odpovídalo náladě chvíle. Nejistý prezident začal vyzařovat sebejistotu, která uklidnila zemi, jež při pohledu na padající mrakodrapy měla pocit, že se hroutí i americké nebe.
Prezident rozdělitel
Bush mladší náhle vyrostl z kopie svého diplomatického otce a stal se válečným prezidentem, který o rok a půl později později nevěděl, v které zásuvce je mír. Co v ní najde nyní?
Američané milují statistiky. A Bush se stal rekordmanem s výkonem, který už asi nikdo nepřekoná. Měl podporu více než devadesáti procent Ameriky. Nejvyšší, jakou měl kterýkoliv americký prezident od druhé světové války.
Jenže tři roky poté ho titíž Američané málem vystěhovali z Bílého domu. Jak se to mohlo stát? Bush žije v jiném světě než mnoho lidí. Řekněme, že je to binární svět. Všechno má jen dvě polohy. Ano, ne. Dobro, zlo. My, nebo oni. S námi, nebo proti nám.
Znovu zvítězil. Jaký bude?
Bush, který v roce 2001 stanul v čele rozjitřené Ameriky jako velký ranhojič ("Nebudu ten, který rozděluje, ale ten, který spojuje"), se naopak stal prezidentem, který Ameriku nejvíce rozdělil.
Nejen Ameriku. Rozdělil také svět a oddělil mnohé vlády od jejich voličů. Protože vidí svět jen v černé a bílé, lidé tak začali pohlížet i na něj. Buď ho vzývají, nebo mu nemohou přijít na jméno. Není nic mezi.
Dalo by se říct, že rozdělování je Bushova obchodní značka. Není to úmyslná politická strategie. Plyne z toho, že Bush je muž pevných principů a víry. Tento jeho povahový rys vynikne ve srovnání s jeho protivníkem Johnem Kerrym.
Když se střetli, byl to souboj ideologie a idejí. Bush byl jako kazatel, který hlásá pravdy, o nichž nepochybuje. Kerry byl jako vědec, jenž uznává přírodní zákony jen do chvíle, kdy je nové pokusy nepotvrdí. Pak je připraven je změnit.
Jenže kazatel nemůže tak snadno měnit to, co hlásá. Proto Bush nemůže ustupovat. Musel by tak slevit ze svého principu a pravdy, kterou hájí. Politika pro něj proto není o kompromisu, ale o roznesení protivníka na kopytech.
Časopis Time před časem přinesl článek, v němž si na to republikánští zákonodárci stěžovali. "Bushova vláda nestaví žádné mosty," řekl jeden. "Dokonce když jsou v sázce velké věci, nehodlá Bush dělat žádné kompromisy," řekl druhý.
|
George W. Bush • Drží se pevně svých zásad • Rozhoduje se rázně, bez velkého zkoumání detailů • Nemá rád dlouhé debaty, dává přednost akci • Často vidí svět černobíle, není mužem kompromisu • Nerad přiznává své chyby • Má pevnou vůli a disciplínu, což dokázal tím, že se natrvalo zřekl alkoholu • Neochvějně věří v Boha, svoje rána začíná četbou Bible |
Bush vytyčí směr a pak ho drží. "Prezident musí být cosi jako vápník v páteři, kterou je vláda," řekl novináři a spisovateli Bobu Woodwardovi. "Když ochabnu, ochabne celý tým. Když mám pochybnosti, můžete si být jistý, že najednou kolem všichni budou na pochybách."
Znovu: Bush je vůdce pro časy války. Nebo kapitán sportovního týmu, který jde za každou cenu za vítězstvím. Problém nastává, když je třeba rozpoznat, který směr je ten správný. Bush není myslitel, což není myšleno ironicky. Je to muž s vysokou inteligencí, který však místo úvahy dává přednost instinktu a místo debat akci. Proto je věčným amatérem v umění poučit se z vlastních omylů.
Ví, kam chce jít, ale nezabývá se tím, jak se tam dostat. Než přišlo 11. září, působil navenek jako nekomplikovaný prezident, jemuž vláda nezabere moc času. Bylo to jen zdání, vyvolané jeho způsobem řešení problémů. Rychle je obere až na kost, zbaví je zbytečného masa, a pak vidí samotné jádro. Černá, nebo bílá. Tudy, nebo tudy.
Jenže ďábel se vždy skrývá v detailech, v mase, které už je pryč. Předchozí čtyři roky napověděly, co přinesou ty příští. Bush je silný, protože je disciplinovaný. Je to zvláštní, protože disciplína a kázeň byly přesně to, co mu kdysi scházelo. Dostal se k ní, když si prodělal krizi středního věku naruby.
Lehkovážný muž, který měl problémy s pitím, našel únik v opačném gardu, než jak to muži dělávají. Nepořídil si silnou motorku ani milenku, ale zahodil láhev a objevil Bibli. Na otázku, kdo je podle něj největší filozof, v kampani v roce 2000 bez váhání odpověděl: "Bůh, protože změnil můj život."
Z Bushe se stal jiný člověk. Je to důležité vědět pro pochopení jeho budoucích kroků. Jsou to banální věci: chodí spát brzy a brzy vstává, neopouští staré přátele, pravidelně sportuje. Americká média před časem probírala problém, který měl Bush s natočením čehosi pro rozhlas, kde měl předstírat, že je v Kalifornii. Nešlo mu to, protože byl ve Washingtonu...
Co tím má být řečeno? Bush se až úzkostlivě drží cesty a zásad, které si zvolil. Nemění se. Vyskytly se hlasy, že nyní bude Bush smířlivější. Možná opravdu ano - tedy pokud vymění srdce, mozek a duši. Vlasy šedivějí skoro každému, ale způsob uvažování, víru a postoje lidé jako on nemění. Bush má pocit historického poslání, které ještě nedokončil. A toho se bude držet. Tak to má ve zvyku a jiný nebude.
