John Kerry zvítězil už v devíti státech, kde se až dosud primárky konaly.
V průmyslovém severozápadním Michiganu, který je tradiční baštou demokratů, získal v sobotu na volebních shromážděních padesát procent ve srovnání se sedmnácti procenty pro bývalého vermontského guvernéra Howarda Deana a čtrnácti procenty pro severokarolínského senátora Johna Edwardse.
Michigan vysílá na stranický sjezd 128 delegátů, což je zatím největší množství ze všech států, kde se dosud primárky či volební shromáždění konala.
Ve státě Washington na západním pobřeží Spojených států, který vysílá 76 delegátů, si Kerry z primárek odnesl 49 procent hlasů a Dean jen třicet procent.
Vědom si svého postavení možného Bushova vyzyvatele Kerry v sobotu obvinil jeho stoupence ze zahájení očerňovací a pomlouvačné kampaně. "Je mi jasné, že začali s útokem," řekl Kerry na shromáždění před tradičním slavnostní večeří demokratů
ve Virgínii s tím, že republikáni chtějí vyrukovat s polopravdami a lžemi.
Podle amerických médií Kerry reagoval na republikánské kritiky, kteří ho líčí jako massachusettského liberála, který stojí mimo hlavní americký hodnotový proud.
Podobné výpady zlikvidovaly v roce 1988 demokratického kandidáta Michaela
Dukakise, který tehdy soupeřil o prezidentský úřad s Bushem starším.
Kerry na večeři obvinil Bushovu administrativu z extrémismu kvůli rozpočtovému deficitu, daňovým škrtům ve prospěch bohatých v době války a hospodářské politice, která stála zemi tři miliony pracovních míst v uplynulých třech letech.
"Doma i v zahraničí, napříč celým spektrem, Amerika stojí ve volbách před základním rozhodnutím, zda budeme v hlavním hodnotovém proudu, který definuje naši historii, nebo budeme pokračovat extrémní cestou Bushovy administrativy, cestou, která
je v zásadním rozporu s naší historií a nadějemi," řekl Kerry.
| Amerika miluje vítěze Koho miluje Amerika víc než vítěze? Outsidery, z nichž se stanou vítězové. John Kerry byl před pár týdny mužem bez šancí, nyní je s přehledem v čele smečky uhánějící k Bílému domu. Jak se mu to přihodilo? Kerry byl na chvostu, když demokraté ještě přemýšleli srdcem. Jejich idolem byl tehdy Howard Dean. Jenže pak začali uvažovat i hlavou a zjistili, že jedinou možností je zřejmě Kerry. Ať se jim líbí nebo ne. Zdálky to možná vypadá jinak, ale Kerry nevítězí proto, že by si všichni voliči libovali: Ten muž říká přesně to, co si myslím já. Možná s ním lidé dokonce často nesouhlasí, ale přesto má pro ně hlavní přednost - zdá se, že by jediný mohl porazit George Bushe. To je rozhodující. Letošní volby nebudou soubojem dvou kandidátů: budou především referendem o čtyřech letech George Bushe v Bílém domě. Ve volebním dni se slovo "Ne" anglicky řekne "John Kerry". Jeho protikandidáti na něco takového asi sotva mají. Jejich šance proti Kerrymu ještě žije, ale nikdo asi nevěří, že by obstáli tváří v tvář Bushovi. Silnou stránkou Kerryho je totiž i slabost jeho protivníků. Howard Dean, jenž tolik oslovil Američany, je příliš radikální. Spousta lidí si myslí totéž, co Dean říká - ale současně instinktivně cítí, že státník by měl mluvit umírněněji a rozumněji. Wesley Clark je schopný, je válečník, je vzdělaný a zná svět. Ale přišel pozdě a pro obyčejného Američana je tak trochu jezdcem z neznáma. Totéž platí ještě víc o Johnu Edwardsovi. Je skvělý řečník, je mladistvý a je příslibem změny. Ale nikdo ho nezná a neví, jak myslí a jedná. Možná by výborně doplňoval Kerryho jako jeho viceprezident. Ale poslat ho rovnou proti Bushovi? Zbývá tedy Kerry. Ale to neznamená, že by byl jen nouzovou volbou. Je schopný a zkušený. Prokázal charakter, je válečným hrdinou. Zná domácí i zahraniční politiku. A umí na sobě pracovat: z koženého chlapíka se stal vtipný řečník. To všechno mu pomohlo, aby jako jediný uměl shromáždit demokraty pod svým praporem. Jeho soupeři to nedokázali, a tak je Kerry zametl pod koberec. Milan Vodička, MF DNES |
 John Kerry vítězí v primárkách na demokratického kandidáta na prezidenta USA. (4. února 2004) |
