Nebo ta, kde nemůže být členem nikdo, kdo porušuje Listinu práv a svobod?
Mladí komunisté píší o listopadu '89: lidé se chtěli zbavit stalinistické byrokracie. A hned o pár řádků dál: "Dnes musíme říci, že náš národ byl podveden. Byl podveden kruhy, které o pouhých několik dnů později veřejně deklarovaly své napojení na západní špionážní centrály..."
A co považují komunisté za priority spolupráce evropských levicových stran? "Zachování a upevnění míru v Evropě. Odpor k militarizaci kontinentu a k využití ozbrojených sil k porobení národů ve světě. Spojování levicových sil jako protipól spojování kapitálu."
Jako bychom slyšeli Jakešův a Husákův hlas. Jenže titíž komunisté považují internet za médium budoucnosti. Václav Havel s komunisty nemluvil. Za jeho vlády se jejich volební výsledky zlepšovaly a zlepšovaly.
Václav Klaus s komunisty mluví - jejich preference dál strmě stoupají. Ani tady nenajdeme tedy odpověď na otázku, zda s nimi mluvit, či ne. Lidé, kteří volí KSČM nebo k ní cítí část sympatií, nejsou ani staré struktury, ani extremisté, natož pak spodina. (I když často zastávají nepřátelské a závistivé názory.)
Nepochybně mají důvody k tomu, aby odsuzovali běžný provoz demokracie. Svoboda, možnosti volby, které většinu z nás naplňují úžasem a radostí, je naplňují hořkostí. Možná mají citlivější nos pro nespravedlnost.
Proč by s takovými lidmi ti druzí nemluvili? Ale co s těmi, kteří za pomoci líbivých hesel o spravedlnosti a rovných šancích využívají těchto pocitů? Aniž by doopravdy chtěli něco změnit? To jest s těmi vzornými parlamentními pracovníky?
V televizi to rozumuje o demokracii, na mítincích volá po krvi kapitalistů? Je to jako před lety. Není problém mluvit s komunisty. Ale s vysokými funkcionáři strany?
