Stas našel ve skříni starý dědečkův batoh. Složil si do něj teplé věci, čtyři bochníky černého chleba, dvě konzervy, žvýkačku, mapu a 600 dolarů, které tajně vzal rodičům.
Druhý den utekl ze školy. Na nádraží se dostal do vagonu, v němž se převážela auta. Byl pevně rozhodnut jet až do Iráku.
Jeho úmysly však překazila ochranka, jejíž pes ho ve skrýši objevil.
Stas brečel a rozhodně se nechtěl vrátit domů. Tvrdil, že do Iráku musí jet, aby tam bránil irácké děti před zlými Američany. Hlídač z něj však vymámil telefon a na příští stanici ho předal rodičům.
Podle deníku Novaja gazeta je Stasův otec Nikolaj na svého syna pyšný. "Moje dítě je odhodláno bránit slabé a já jsem na něj hrdý," prohlásil. Zároveň prý ale dodal, že by si synek zasloužil nařezat.
Učitelka malého ruského "bojovníka" Antonina Nikolajevna říká, že nadbytečná politizace dětí ji samozřejmě znepokojuje. Zároveň však dodává, že když v Rusku roste tak uvědomělá mládež, může být spokojená.
